Duben 2012

Okénko na úřadě

28. dubna 2012 v 12:11 | Hank009 |  Články
Dnes jsem poznal tvrdou realitu české byrokracie. Potřebuji vyřídit jednoduchou věc. Přijdu k okénku a paní hned věděla, která bije. Super, říkám si. Jenže potom se podívala do svého pc a protáhla obličej. V tu chvíli jsem věděl, že nic nevyřídím, jen jsem se modlil, aby to nebylo moc složité. Víru v boha jsem nikdy neměl nijak moc hlubokou a modlení nezabralo. Musíte do Brna. Tam dostanete potvrzení, to donesete sem (Znojmo), podáte žádost a budete čekat čtrnáct dnů. A všude musím být osobně. To abych si vzal tři dny volna, protože tohle už snad není ani možné.
Žijeme v digitálním světě, ale vůbec ho neumíme využívat k věcem, ke kterým by to bylo potřeba. Hlavně že máme Datové schránky. Super věc, ne? Je to povinné, nepřehledné a navíc je to úplně k hovnu. A ještě to stojí nehorázný prachy.
Vyndejme si už konečně ty hlavy z vlastních prdelí a začněme dělat věci pořádně. Takhle to dál nejde. Je to k pláči a je to čím dál horší.

Muži a hračky

28. dubna 2012 v 11:28 | Hank009 |  Články
Jsou doby, kdy se z chlapců stávají chlapi a jsou období, kdy to jde obráceně. To se stane tehdy, když je chlap zapletenej do nějaký hry. To potom jde všechno stranou a chlap myslí jen na to, jak zvítězit. Přitom se začne chovat jako kluk.
Říká se: Dejte muži hračku a začne se chovat jako kluk.
Nebo: Nejinteligentnější bytostí je člověk a nejhloupější je člověk hrající si z vláčky.
Heh. Takže rezultát? Jsme zkrátka takoví a rádi si hrajeme. Tak nám to neberte, nesmějte se nám za to, stejně jiní nebudeme. To platí i obecně o všech našich vlastnostech. Třeba to, že řešíme věci. Řešením ovšem myslím to, že navrhneme způsob, jak daný problém vyřešit. A pak ho vyřešíme. Nikomu se s tím nesvěřujeme, neptáme se na to, jak by to řešil on. Můžeme se klidně přenést přes deset tisíc slov kolem a kolem a jít rovnou na věc. Ušetří se tím čas a my si pak můžeme jít hrát.

Prázdnota

9. dubna 2012 v 10:33 | Hank009 |  Články
Jan se cítil opuštěný. Potuloval se kdesi na konci světa, na pomezí hranic dvou států, které dekády bojují s demokracií. Spíš s moderní demokracií, což se od pravé demokracie kurevsky liší. Cítil se sám, protože se mu změnil život. On se mu ten život vlastně obrátil naruby. Místo toho, aby byl v přítomnosti osoby, která ho činila šťastným, tak je mezi lidmi, kteří z něj vysávají energii. Jan jí má dostatek. Posledních pár týdnů jí načerpal tolik, že by to vystačilo na hezkých pár let. Ale musel by žít normální průměrný život. Což on nikdy nežije. Nebo si to aspoň myslí. Každopádně si čím dál víc uvědomuje, že to, co ztratil, mu chybí víc, než si myslel. Dobře věděl, že to nebude lehký. Ale tohle? To už hraničí s frustrací. Navíc měl vždy možnost dočerpávat energii kontaktováním osoby, od které ji čerpal. Dnes to však nejde a je to pro něj velká zkouška. Cítil se úplně prázdný a prázdné jsou i tyto věty. Velká prázdnota obklopila Jana a on se v ní plácá jako ryba na suchu...

Krize?

9. dubna 2012 v 10:28 | Hank009 |  Články
Nevím, jak to cítíte vy, ale já tu krizi nebo recesi pociťuji značně. Všude se píše o tom, jak lidi šetří, jak kupují levné potraviny a dávají si pozor na své finance. Pořád se debatuje o tom, jak to s Evropou vypadá bledě a přitom se lenochům z Řecka posílají nehorázný miliardy. Je krize nebo ne? Dnes jsem to rozlousknul. Oběd u důchodců o třech chodech, stoly se jen propadají pod nátlakem chlebíčků, buchet a všeho možného a od kalhot odlétají knoflíky. Hospody narvaný, průměrná mzda jde pořád nahoru, inflace celkem v mezích.
Takže milí páni politikové a velcí demokraté, přestaňte s tím průhledným zastrašováním lidí. Ne všichni jsou tupý jak krávy. Normální člověk si dokáže dát jedna a jedna dohromady. Jsou to dvě. A ne mínus čtyři.

Feťácká

9. dubna 2012 v 10:28 | Hank009 |  Články
Někdy v životě nastanou situace, kdy je chlapovi mizerně. Může to být po chlastu, ale to už jsem rozebíral. Většinou to je, když někoho ztratí. Tento případ je trošku jinej. Potkáte člověka a je vám s ním dobře. Pokud s ním jste, nic není problém. Ale příjde zasraná situace a vy toho člověka musíte opustit. Co dělat? Logika selhává, přemýšlení je k ničemu. Dostavuje se akorát pocit zoufalství a beznaděje. Nejhorší je, že to, že vám na někom záleží víc než by jste si mysleli, zjistíte až když o toho člověka přijdete. Je to jako droga. Normální absťák. Ale co teď? Možnosti jsou dvě. Buďto si dáte další dávku nebo projdete detoxem. Takže teď, když to víte, tak se rozhodněte sami. Za mě rozhodl někdo jiný, ale neexistuje věc, která by nešla změnit. Budu bojovat za svou další dávku.

Můza

9. dubna 2012 v 10:26 | Hank009 |  Články
Dnes jsem přemýšlel, co napsat. Hledal jsem můzu celý den a pořád nenacházel. Až mě napadlo, že ona můza může být vlastně tou můzou. Psaní, to je totiž věc, co se nedá nutit. Nemůžete si jen tak sednout a říct si: Tak a teď něco napíšu. Takhle to nefunguje. Ve skutečnosti můžete, ale věřte mi, nebude to stát ani za starou belu. Poslední dobou většinou píšu o svých pocitech. Mám zkrátka nutkání podělit se o ně. Jenže co když ty pocity jsou pořád stejný? Jo, včera mi bylo stejně mizerně jak dnes. Mám to psát znova? Asi ne. Na druhou stranu jsem tu negativitu ze sebe dostal prací. Takže teď, když jsem utahanej jako kotě, je mi stejně mizerně. Verdikt? Radši jsem měl něco napsat a bylo by to mnohem lepší než ten blábol, co jste právě dočetli.

Chlapi vymírají

8. dubna 2012 v 10:06 | Hank009 |  Články
Máme tu pondělí a mnozí z nás vyjíždí za prací daleko do světa. Jsme jako dávní lovci. Chlapi se sebrali, vyrazili třeba na medvěda. Tohle byli opravdoví chlapi. Tvrďáci. Ne jak dneska ty bábovičky, co si žijou v barákách za miliony a celej den si vozi svoje přihřátý prdele v autech. Těm opravdovým chlápkům šlo o přežití. Museli být v lovu dobří a pořád se zdokonalovat. Museli se umět dorozumět beze slov a vydržet spolu celou dobu. Takže pánové, ruku na srdce. Kolik z vás tohle dnes zvládne? A závěr? Pořádní chlapi vymírají na civilizační chorobu.