Květen 2012

Priority

30. května 2012 v 11:47 | Hank009 |  Články
Někdy člověk nestíhá a začíná dělat věci, které by za normálních okolností, což znamená dostatek času, nedělal. Stává se, že nějak pomale, ale zato systematicky na vás začne všechno padat a hledáte způsob, jak se z toho dostat. Jenomže je pozdě. To co se snažíte dohnat dnes, jste měli udělat pře dvěma týdny a dnešní problémy odkládáte zase do fronty. Důležité je v této situaci nepaniřit a vytvořit si priority. Podle důležitosti. Sestupně např.: Vysoká, Střední, Nízká. Nezapomeňte ale na jednu velmi podstatnou prioritu a to je tak, které se říká Kritická. Problémy s touto prioritou se musí řešit okamžitě. Pro příklad uvedu situaci. Dáváte dohromady PC. To má nejvyšší prioritu, protože bez něho nemáte co dělat, nemůžete si najít práci a je zcela nemožné psát si s lidmi, na kterých vám záleží a které zrovna nemůžete vidět. V tom najednou nutně potřebujete na WC. Coz ma prioritu Kriticka. Je jasný, že neexistuje věc, kvůli které by se člověk dobrovolně posral.
Když už to teda víte, tak přestaňte číst moudra ohledně priorit, nastavte si svoje vlastní a začněte konečně něco dělat. Jinak se dostanete do fáze, kdy je mutné měnit priority s důležitějších na méně důležité a začne se to na vás sypat stejně jako na mě. Já si píšu kravinky místo toho, abych dělal něco s vysokou prioritou a postupně odbourával jeden problém za druhým. On totiž odpočinek má sem tam prioritu celkem vysokou.

Drát

20. května 2012 v 15:06 | Hank009 |  Články
To, že nemám rád Dr. Ratha (čti dráta), jsem věděl hned, jak se stal ministrem. Tenkrát to totálně posral a stejně zůstal v politice. Proč? Asi neměl dost peněz. O hrabivosti našich politiků by se dalo napsat mnoho stránek. Ale to, co udělal Dr. Rath, šokovalo celou veřejnost. Proč ale? Já jsem zůstal ledově klidný.
To, že všichni berou úplatky jsem věděl dávno. To, že dostáváme dotace z EU a neumíme je efektně používat, se taky ví delší dobu. Co to ale ve skutečnosti znamená nenapíše nikdo. Tak vám to napíšu já.
Někdo, (a teď to myslím obecně, nejde o Dr. Ratha) kdo má styky si řekne, (nebo jeho manželka si to myslí, záleží na tom, o koho jde) že by se mu hodila vila nebo auto, či jachta. Což něco stojí. Rozhodne se třeba, že někde pozvedne školství. Například někde vytvoří vysokou školu či gymnázium. Vybere lokaci, firmu a předběžně domluví všechny okolnosti. Všem je snad jasné, že vytvořit školu není jen tak. Takže všem slíbí jakýsi osobní podíl za to, že tenhle nesmysl, který je absolutně k ničemu, podpoří. Nemyslím teď, že školy jsou nesmysl, ale když otevřete školu za velké peníze a nejsou žáci, co by do ní chodili, tak to nesmyslem zavání. Proběhne obrovská mašinerie všech lobistů a lidí do toho zapletených. Nejprve se vytvoří projekt. Už tady je cena přestřelená. Nedivte se. Projekt musí vypadat tak, aby zadání vyhovovalo konkrétní firmě. Potom se na celou věc podívají právníci a vytvoří, dle zákona, veřejnou zakázku. Ta cena za tuto práci je znovu vyšší, než by měla být. Důležitým úkolem je totiž vytvoření zakázky šité na míru oné konkrétní firmě, která ji má vyhrát. Takže proběhne výběrové řízení (trapná věc se zalepenými obálkami) a ejhle, náhodou vyhrála ta firma, která byla předběžně dohodnuta. Že tu práci udělá za dvojnásobné peníze nemůže nikoho pobouřit. Jde o to, že pouze tato firma disponuje potřebnou technikou a zázemím, které je v projektu vyžadováno. Proto máme vítěze a ať to na první pohled vypadá divně, nikdo s tím nic neudělá, protože žádná jiná firma neodpovídá projektovým předpokladům. A když se někdo diví, proč to vyhraje firma, která je nejdražší, tak se vše může jednoduše vysvětlit. Situace se dál řeší následovně:
Firma, co vyhrála se stává subdodavatelem. Což znamená, že si na tu práci najme jinou firmu. Většinou tu, co byla ve výběrovém řízení, nabídla nejnižší cenu, ale nevyhrála. Takže našemu vítězi zbude jen tak balík peněz. Ale pozor! Tyto peníze jsou už předem rozdělené a je vždy dohodnuto, kolik kdo dostane. Záleží na tom, jakou má funkci a vliv. Lobisti, vítězná firma, projektanti, právníci, zkrátka každý, kdo pomohl svou troškou do mlýna k tomu, aby se celý nesmysl uskutečnil. Nakonec ten, kdo chtěl jachtu, (nebo manželka chatu) má na ni najednou peníze. Černé peníze, které je nutné ještě proprat. Takže se pak nedivte, že většina politiků vlastní různé firmy. Ono ve skutečnosti stačí třeba koupit dům a za dva měsíce ho bez jakýchkoliv úprav prodat za dvojnásobnou cenu. Šup a máme vyhráno. Máme čisté peníze a jde se zvesela koupit jachta.
Nejsměšnější na tom všem je, že i když se na to přijde, nemůže nikdo nic namítat, protože je to všechno prohnané našimi děravými zákony. První co se dělá, když vyjde nový zákon je totiž to, že se hledá jiná finta, jak ho obejít. Zvláštní na tom je, že příprava zákona a jeho uvedení v platnost, trvá měsíce. Jak tento nový zákon obejít se všichni dozví ještě ten den ve večerních zprávách.

Kotec

10. května 2012 v 11:40 | Hank009 |  Články
Máte rádi zvířata? Já jo, ale do určité míry. Takovej pes, je fajn věc. Hlídá, sežere zbytky jídla, dá se naučit různým kouskům a taky je to dobrý přítel. Teda pokud ho nemáte celej den zavěšenýho na noze v představě, že jste jeho fenka.
Dle mého názoru pes patří na dvůr. Je to zvíře a mělo by být zvyklý. Ne, opravdu mu nebude zima, když bude celej rok venku. Pes, kterej je obrovskej a má dlouhý chlupy, určitě nepatří do bytu. Navíc, když jsou ti psi dva. Myslete si o tom co chcete, ale pes se rozmazli a bude přítěží. Ukňučenej pes, kterýmu páníček dovolí cokoliv, jen aby nekňučel je dobrej akorát tak na česnek. A můžete ho sežrat klidně i s chlupama, protože ty stejně konzumujete celou dobu. Chlupy jsou zkrátka všude. Jsou na pohovce, na vašem oblečení, v jídle, dokonce i v posteli, na které spíte. Hnus. Probuzení s plnou hubou psích smradlavých chlupů je věc, co si podle těchto bytových trýznitelů zvířat, všichni přejeme.
Pes není věc, je to živý tvor a potřebuje pohyb. To, že s ním třikrát za den vyskočíte před barák, není pohyb. Možná tak pro vás.
Přestaňte týrat sebe a psy a dejte si to v hlavě dohromady. Jak se asi cítí návštěva, když přijde na kafe do smrdutýho kotce plnýho chlupů a vytáhne z buchty, kávy a svých vlastních vlasů chomáč hnusu? Se slovy díky za návštěvu ho vyprovodíte a první, co dotyčný udělá je to, že ze sebe vším možným způsobem bude vyčesávat ty chlupy. A věřte tomu, že ty svině jsou všude a kurevsky dobře drží. Přeji další obrněné hosty, kteří se budou do vaší psí boudy vracet.

Pohublý kocour

10. května 2012 v 11:23 | Hank009 |  Články
Jsou situace, kdy má chlap dost. Je nevyspanej, utahanej a nejraději by se viděl v posteli. Začíná to vždy ráno. Kurva, včera jsem chlastal, dneska si půjdu hned po práci lehnout. Potom přijde po práci domů a vyspí se. Protože to potřebuje. Ale! Když je poblíž nějaká pěkná slečna, která dělá s chlapem divy, tak to si řekne: Dneska jsem to přežil, přežiju i zítra. A jde zas nanovo za ní.
Další den je to ještě horší. Ráno je rád, že otevře oči a proklíná sám sebe za to, že si zase neodpočinul. A stejně jde zase večer za tou slečnou. Už totálně bez energie, jen ze setrvačnosti. Ale pohání ho jakási neviditelná síla, která ho dokáže udržet ve hře. A tak to pokračuje dál a dál.
Zkrátka, když chlap potká ženskou, je schopen jít až za hranice svých možností jen pro to, aby byl s ní. A to je náš úděl, pánové. Náročný a krásný zároveň.

Chlapi, fotbal a pivo

7. května 2012 v 10:39 | Hank009 |  Články
Je zvláštní, jak se dokážou chlapi rychle domluvit (během jedné hodiny) a seskupit se i při sebemenší příležitosti. Pokud příležitost nemají, tak si ji uměle vytvoří. Uvedu názorný příklad. Jednoho studeného jarního dne, kdy foukal nesnesitelný vítr se sešla početná banda borců na fotbalovém okresním přeboru dorostenců. Fakt je, že se na hřišti točí pivo a člověk se zdarma mrkne na fotbal. Ale v takové zimě, ve které se nechce nikomu ani vycházet z domu? Jo, i tohle všechno dokáží místní chlapi obětovat pro chvíle strávené mezi sebou u půllitru piva.
A ženský se tomu diví. Jsou zmatené a nechápou proč by tam měl někdo chodit. Kdyby měly podobné společné zájmy a místa, kde by se mohly scházet, tak by to asi taky dělaly. Jenže to nedělají. Proč? Možná, že pro ně to není takový relax a potřeba jak pro chlapy. Možná že potřebují něco jiného. Většinou jim postačí vědomí, že muž je doma, u televize s ní. To jsou ženy opravdu šťastné. Jak se říká, každý máme něco. Tak ať to teda mají. Ať si klidně jdou na kafíčko za sousedkou. Klidně. Chlap si užije tu chvilku klidu o samotě. Jenže potom nechápe, proč se žena vrací od sousedky s výčitkami svědomí, že sama, bez partnera si užívala se sousedkou. Chlapovi je to fuk.
Přes to všechno tyto chlapské aktivity ženy mužům závidí. Závidí jim, že se dokáží pro něco nadchnout, ať je to třeba sebemenší blbost a hlavně že je to baví. Měli by být přece šťastní v jejich přítomnosti. A znovu jsou ženy zmatené a nechápou to a když něco nechápou tak se jim to velice nelíbí a začnou systematicky tento život muže likvidovat.
A přesně tohle je jeden z problémů společného soužití muže se ženou. A upřímně si myslím, že je to problém naprosto zbytečný.
Pusťte nás jednou za týden někam ven na pivo s kamarády. A hlavně nám třikrát mezi tím nevolejte, jak je vám smutno. Není. Nudíte se a chcete nás kontrolovat. Jako kdybychom si bez vás ani nezavázali správně tkaničky.

Virtuální onanie

3. května 2012 v 21:46 | Hank009 |  Články
Co dnes dělá mladý, cílevědomý chlápek, když nemá co dělat? Nechodí do práce, ani do školy, nemá peníze a život mu pomale utíká mezi prsty. Lásku má daleko, v temné věži opletené břečťanem, ptáka v kalhotách a ani nemá potřebu ho vytáhnout. Teď namyslím na chcaní, ale na pár příležitostných, masturbačních orgasmů. Je znechuceném vším a nedokáže se pro nic nadchnout. Náladu má akorát tak na to, že při myšlenkách na pivo s kamarády dokáže akorát sledovat starý seriály a utápět se ve studni zoufalství.
Dřív byly věci trošku jednoduší. Sešlo se pár přátel, ten vzal kytaru nebo gramec, sedlo se ve studovně nebo v parku a dalo se dohromady pár drobných. Šlo se do obchodu, nebylo nad čím ani moc přemýšlet. Buďto víno, rum, vodka nebo zelená. Nic jiného nebylo. A lidi si byli blíž. Dnes kvůli internetu zkracujeme vzdálenosti, ale přitom prodlužujeme možnost jakéhokoliv kontaktu na živo. Každém sedí za svým PC a celou věčnost utrácí čas posíláním písmenek.
Paráda?
Stojí to za hovno.

Elketronický náhradník

2. května 2012 v 14:16 | Hank009 |  Články
Ministerstvo zdravotnictví chce zakázat kouření elektronických cigaret všude tam, kde je zakázáno kouřit klasické cigarety. Hájí se tím, že tato cigareta může u ostatních lidí vyvolávat pocity bažení po nikotinu a že to může mít neblahý vliv na děti. Jaký je ale rozdíl v tom, jestli člověk takzvaně baží po nikotinu a jde ven si zapálit cigaretu klasickou? Nebo případ dětí. Copak děti nevidí ostatní lidi kouřit na veřejných prostranstvích? Myslím si, že žádný. Člověk, který si tuto elektronickou cigaretu koupí jedná ze tří důvodů. Za prvé ušetří peníze, za druhé může kouřit i tam, kde to s normální cigaretou není možné a za třetí si i šetří zdraví, protože jde jen o nikotin a ne o velká množství dehetu a jiných toxických látek obsažených v klasických cigaretách. Argumenty, s nimiž Ministerstvo přišlo mi přijdou poněkud chabé. Co takhle argumenty, které se podobají více skutečnosti. Například to, že tyto elektroniky se staly v poslední době obrovským boomem a spousta kuřáků na ně přechází. Co to znamená? Jde o to, že stát má z tabákových výrobků ohromné peníze. Protože jsou tak návykové a lidi s tím jen těžko přestávají, je to trvalý a nemalý příjem do státní kasy.
Představte si teď situaci, kdy by nakonec všichni začali kouřit zdravě. Tedy alespoň zdravěji a utratili by za to míň peněz. Zní to až tak logicky, že se stát a dokonce Ministerstvo zdravotnictví bojí o zisky z tabákových výrobků. Takže se zachovají tak, že elektronické cigarety postaví mimo zákon a lidé už nebudou mít tak velkou potřebu přecházet na tuto alternativu obyčejné cigarety.
Okamžitě se tedy naskytuje otázka: Jde Ministerstvu zdravotnictví o naše zdraví nebo spíš o zisky do státní pokladny z tabákových výrobků?