Červenec 2012

Gumáky

29. července 2012 v 13:19 | Hank009 |  Články
Když jsem poprvé zaslechl informaci o tom, že při zahájení Olympijských her půjdeme jako národ v holínkách, znovu jsem byl zaražen. Proč vždycky, když je akce nějakého světového významu, musí Česká republika vyčnívat a upozorňovat na sebe. Vždycky je to něco, co se nepovede. Jako například při předsednictví EU, kdy jsme vyrazili se sloganem: Evropě to osladíme. Co to mělo znamenat? Přeložit to tak, aby to chápali ostatní země byl oříšek, nehledě na to, že nikdo nechápal, co že to vlastně máme té Evropě osladit? Něco ve stylu jako že si řekneme taaaaak, konečně vás máme tady všechny pohromadě a teď budete skákat, jak my budeme pískat.
Nakonec se to nějak přešlo a když se konečně situace okolo toho trochu uklidnila, přišel pan Paroubek s výborným nápadem, že by nebylo od věci svrhnout vládu. Bezva. A průser je na světě. Takže jsem to osladili jen a jen sami sobě.
A teď k těm holínkám. Neměl jsem v plánu dívat se na slavnostní zahájení, ale shodou okolností jsem zrovna viděl náš tým v něčem, co připomínalo Listerovy lunárky z Červeného trpaslíka. Při detailnějším záběru jsem si všiml, že to opravdu jsou obyčejné gumáky, akorát pomalované šíleným motivem. Kraťasy tomu dodávaly ještě větší bizarnosti a už jsem málem měl zase hlavu v dlaních. Jenže záhy jsem uviděl, jak naše sportovní elita mává deštníky. A v tom mě to trklo a začal jsem se smát. Jasně, to je ono! To je ten důvtip, to je přesně to, čím na sebe můžeme upozornit. Uděláme si legraci z jejich počasí a zároveň ukážeme, že jsme připraveni na všechno.
Když jsem druhý den v novinách četl článek o tom, že o holínkách a deštnících psala i nejslavnější světová media, bylo mi dobře. Byl jsem znovu hrdý na to, že patřím do této malé země, která dokáže být velká duchem.

Testovací generace

11. července 2012 v 10:35 | Hank009 |  Články
Charles Bukowski jednou napsal: Na penězích jsou špatné dvě věci. Když jich máte málo nebo když jich máte moc.
Nevím, co tím přesně chtěl říct, ale rozvinul bych to po svém. Není až tak špatné mít peněz málo, blbé ovšem je, když jich je moc málo. Já se nacházím zrovna v období, kdy jich mám právě moc málo.
Představte si člověka po škole, takzvaného absolventa, který už má po dobu studií a po studiích dohromady odpracované tři a půl roku. Na to, že má po studích teprve rok, je to celkem úctyhodný výkon. Jsou to celé prázdniny na brigádách od doby, kdy mohl pracovat. Je to práce při škole a je to odvádění zdravotního a sociálního pojištění dvakrát do státní kasy. Jednou za vás platí škola a podruhé zaměstnavatel. Daně jako student neodvádíte, ale zaměsnavatel za vás státu peníze odvádí.
Takže by se dalo říct, že už máte odpracováno a na oplátku, když je potřeba, by se měl o vás stát postarat. Opak je však pravdou. Stát se na vás vysere. A to nepřeháním. Jdete na pracák a dozvíte se akorát to, že za vás zaplatí sociální a zdravotní a žádnou podporu, či sociální dávku nedostanete. Nemáte totiž odpracovaný alespoň jeden rok, za poslední dva roky života. Takže pak to, že jste odpracovali tři a půl roku, vám je úplně k ničemu.
Stát vám nasadí nůž na krk a vy se snažíte sehnat práci. Nějakou. Je to jedno. Stejně časem budete donuceni k tomu, že i přes vystudovanou vysokou školu půjdete za minimální plat někam pracovat. A odečtěte si nájem, pojištění, výdaje potřebné na to, aby člověk mohl vůbec pracovat a zbyde vám skoro nic. A během hledání práce se dostáváte akorát do dluhů, protože za něco žít musíte a příjem máte nulový. S nástupem do nového zaměstnání se situace ještě zhorší. Platíte dopravu, případně ubytování, stravování... A dluh se zvětšuje. V případě, že jste vzali práci, aby alespoň nějaká byla a je špatně placená, tato situace se může táhnout řadu měsíců, než se dostanete ze srabu a začnete se pohybovat v kladných číslech.
Další věcí je to, že vás to v té práci s největší pravděpodobností nebude bavit. Ale práci si musíte udržet, protože potřebujete vracet dluhy a ne si dělat další. Což zaměstnavatel vycítí a budete donuceni si nechat srát na hlavu. A kdyby jste chtěli založit rodinu? Zapomeňte. Nejde to.
Když se pak vaši rodiče diví, že se nehrnete do rodičovství, klesá porodnost, nebude kdo na placení důchodů, tak vězte, že vina není ve vás. Je to v podmínkách, jaké máte po sbsolvování školy. Navíc tato generace je první, testovací generací porevoluční éry dospívání, kdy nikdo neví, jak to všechno bude. Naše mládí bylo prožito ve svobodném světě a dosud není jasné, jaké dopady to bude mít na rodinný život.