Ignorace, relaxace a flashbacky

31. srpna 2012 v 12:47 | Hank009 |  Články
Minulý víkend jsem strávil v přírodě. A tou přírodou myslím opravdové kopce, řeku, stromy a louky. A žádní lidé kolem. Jenom já, kamarádi, celta, spacák, oheň, ešus, fazole a slivovice. Nádherné dny, kdy člověk úplně vypne a zjistí, že mu stačí k životu tak málo a navíc je nadmíru spokojený. Za pár stovek přežíje celý víkend a načerpá obrovské množství energie. Jak krásně se mi o tom píše, když se duchem vracím zpět. A nemyslím si, že bych byl zrovna člověk zvyklý na přírodu bez lidí. Vůbec ne. Žiju ve velkém městě plném lidí. A to je přesně to, o čem jsem chtěl napsat.
Nechci vůbec pomlouvat městský život a nechci se ani otírat o život na venkově. Obojí znám a obojí má své výhody i nevýhody. Jenomže mi to nedá, když se stále nachytávám, jak se myšlenkami vracím do toho klidu o víkendu. Jel bych hned zase. A nejenom já, ale i všichni moji kamarádi, kteří si tyto víkendy okamžitě zamilovali a těší se na příští rok na další chvíle pohody.
Jenže se tam nevrátím,protože jsem nucen zůstat ve městě. Přece jen je to zdroj mé obživy a jsem tu vázán mnoha skvělými lidmi. Teď teprve si totiž naplno uvědomuji, že nejsou všechny věci tak fajn, jak na první pohled vypadají. Vlastně mi to příjde jako nádherné pozlátko, za kterým se skrývá ponurost, spěch, stres a neustálý řízený chaoz. Jako kdybych ty věci normálně vidět nechtěl, jako bych je ignoroval. Třeba raní cesta do práce hromadnou dopravou. Prostředek zaplněný lidmi, kteří mají ve tvářích výraz nechuti a nutnosti, s kterou musí zase další den do práce. Vystoupíte a dav se mění na skupinku, která se jak mravenci v mraveništi rozprchne do různých ulic a domů. Mezitím lidé z ulice, zapáchající, žebrající, které se většina populace snaží nevidět. Ignorovat.
Ano, ignorovat, to je přesně ta činnost, kterou se snažíte dělat, když jde někdo proti vám a buďto vám flákne do ruky letáček nebo chce peníze na tu či onu věc. Běžný občan města si tyto věci filtruje, stejně tak jako všudypřítomné reklamy. Jediné, čeho si všimne je živý sloupek, tedy slečna brigádnice, co drží celý den ceduli s upoutávkou na nějaký prodej v postraní ulici. A to většinou jen z toho důvodu, aby do ní nenarazil. Nebo má nádherně hluboký výstřih, či kraťoučkou minisukénku. A není pak divu, že člověk takto ubíjen každodením životem je nadmíru spokojen s víkendem v divočině. Ten klid, ticho, praskající oheň, vůně lesa... Jel bych hned zase pryč, do míst, kde není co ignorovat a naopak ta krása přírody přímo vyzývá k jejímu vstřebávání. Jednoduchý a prostý oddych, kdy naformátujete mozkovou jednotku bez zničení veškerých informací.
Ono to částečně jde i ve městě, ale neobejde se to bez nějaké té finanční investice. Takové divadlo, koncert nebo jen posezení s přáteli u piva či vínka taky udělá své. Ale týden mimo z toho asi nebudete. A tak dál budu nevědomě ignorovat spoustu nepotřebných informací, které se na nás denně valí jako lavina. A určitě se budu těšit na další víkendy, kde si každou chvilku užívám naplno, kdy mi plíce plní lesem provoněný vzduch a ráno s prvními paprsky vstávám do dalšího skvělého dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama