Pět párků v rohlíku a jeden hamburger

9. října 2012 v 16:56 | Hank009 |  Postřehy odjinud
Vincent se ráno probudil s těžkou kocovinou. Pár piv po ránu to dalo zase trochu do normálu, ale nebylo to pořád ono. Celý den chodil on ničeho k ničemu, až narazil ve skříňce na láhev Jamesona. Rychle zkontroloval, jestli je v mrazáku led. Otevřel šuplík a naštěstí tam byl poslední sáček s ledem. Udělalo mu to nesmírnou radost. Vzal z police whiskovku, postavil ji na kuchyňskou linku a ze sáčku začal vymačkávat led. Jedna kostka mu vyklouzla a spadla na zem.
"Kurva jedna." Zaklel a kopnul ji pod linku.
"Je to jen voda." Pomyslel si a nalil sklenici skoro plnou. Rychlý odhad značil, že je v láhvi ještě na dva panáky.
"Lepší než nic." Prolétlo mu hlavou. Odebral se do obývacího pokoje, kde si lehl do sedačky. Ze stolečku vzal ovladač a zapnul televizi. Projížděl kanál po kanálu, ale stále nemohl vybrat ten správný. Ani sportovní kanály nedávaly nic zajímavého. Cyklistika - banda zdopovanejch sráčů, co furt jen šlapou. Nuda! Napil se ze sklenice a zmáčknul tlačítko na ovladači.
Na dalším kanále byl sport, jaký ještě neviděl. Skoky psů do vody.
"No to mě poser! Co všechno lidi nevymyslí." Kroutil hlavou, ale zajímavost mu bránila přepnout na další kanál. Chvíli se díval a zaujalo ho, na jaké úrovni tento sport je. Celé to bylo velmi jednoduché, ale jen na první pohled. Rozběhová dráha pro psa byla asi 10 metrů dlouhá, za ní byl bazén s vodou. Páníček stál na konci odrazové dráhy před bazénem, pes čekal na začátku. Na povel se pes rozběhl. Páníček mu těsně před odrazem vyhodil jakýsi předmět do dálky do bazénu. Podle komentátorů, jež byl odborník na tento sport a žena, která tento sport vykonává, je právě tento okamžik nejdůležitějším v celém sportu. Majitel psa musí jednak správně načasovat okamžik, kdy hodí hračku psovi, jednak ji musí hodit do správné vzdálenosti a správnou rychlostí. O trajektorii letu hračky ani nemluvě. Pes se musí dobře odrazit, správnou nohou a ve správné vzdálenosti. Celé to bylo jakési úchylné, a tak Vincent mrknul asi na čtyři psy a přepnul dál. Buďto narazil na reklamu nebo na něco, co ho nezajímalo. Dopil whisky a šel do kuchyně pro další. Nálada se mu začala zvedat. S novou sklenicí odešel zpět do obýváku, ale tentokrát se neuložil na sedačku, ale odešel do pokoje. Ze zásuvky u stolu vytáhl malý plátěný pytlík. Přešel zase k televizi, srknul si whisky a otevřel pytlík. Vytáhl papírky, sáček s trávou, drtičku, filtry a další sáček s trávou. Podrobně se podíval na oba sáčky. Na jednom byl nápis "JH", na druhém bylo červeně napsáno "S". Vybral si "JH". Otevřel typický gramový sáček a vytáhl krásně vonící paličku. Sundal víčko drtičky a začal pomale ulamovat kousky palice a rovnat je do kulatého otvoru. Až bylo vše zaplněno, zavřel drtičku a krouživými pohyby podrtil konopí na správnou hrubost. Vysypal obsah na stůl. Vůně se linula ještě líbezněji. Vytáhl z krabičky s nápisem "LUCKY STRIKE" jednu cigaretu, ulomil z ní asi centimetr a vydrolil tabák na stůl s podrcenou trávou. Vše pečlivě smíchal a utvořil menší hromádku. Vzal paklík s filtry a jeden odtrhnul. Smotal ho do ruličky a ještě kousek z něj utrhl, aby dostal požadovanou tloušťku celého budoucího jointa. Vytáhl papírek "SMOKING", přeložil ho a položil na stůl. Ještě jednou si loknul ze sklenice a dal se do poslední fáze. Podruhé zkontroloval lepení na papírku, přiložil filtr, udělal z papírku malé korýtko a přemístil do něj namíchanou hromádku. Dával si velmi záležet na tvaru a dokonalém vyválení celého jointa. Tráva byla obalena pryskyřicí a krásně držela kýžený tvar. Vincent smotnul jointa, prolíznul papírek a zbylou část odtrhnul. Párkrát s ním poklepal o stůl, aby se drť uvnitř pěkně usadila. Doplnil zbytek směsi dovnitř a bylo hotovo. Potěšilo ho, jak se mu brko povedlo. Dopil sklenku, jointa si strčil za ucho a odebral se do kuchyně. V láhvi už nebylo ani na jednoho celého panáka, což Vincenta trochu znervóznělo. Obrátil zbytek láhve do skleničky, přidal led a odešel na terasu. Lehl si na lehátko a sklenici postavil na stolek. Posunul popelník, tak aby ho měl na dosah. Zapálil jointa a začal pokuřovat. Tráva působila celkem rychle. Po prvních dvou vdechnutích už Vincent začínal cítit drobné lechtání v břichu. Opět vzal whiskovku a trošku upil. Po čtvrtém šluku si řekl, že si radši zapálí cigáro a počká, jak začne tráva působit. Položil jointa do popelníku, vstal a šel do obýváku pro krabičku. Jen se zvedl, zamotala se mu hlava a už věděl, že čtyři šluky budou bohatě stačit. Vrátil se na terasu, znovu si lehl do zahradního lehátka a zapálil si. Nikotin ještě umocnil marihuanový rauš. Dopil whisky a neměl co pít. Hlavou mu běhalo milión myšlenek, ale víc ty myšlenky rozebíral, hlouběji uvažoval a zamotával se do nich. Přemýšlel o tom, kde by sehnal něco k pití, aby přitom nemusel ven z domu. Vstal a šel se podívat do spíže. Našel jen tabulku čokolády a tak si ji rozbalil. Zakousnul se a přešel do kuchyně. Na chvilku se zastavil, opřel se o bar, ale ten byl prázdný. To už věděl. Stejně ale otevřel dvířka, aby se ujistil. Prázdno. Čokoláda byla velice dobrá. Užíval si jí. Napadlo ho, že by ty chutě mohl trochu namíchat. Přešel k lednici a otevřel ji. Prázdné police svítili svými mřížkami až na jednu, v které byl kousek tvrdého sýra. Sáhnul pro něj a zavřel lednici. Rozbalil igelitový obal a zakousl se do kostky eidamu.
"Něco jiného než čokoláda." pomyslel si a kousnul si ještě jednou. Pak zase čokolády a tak pořád dokola, až vše snědl. Pořád ale neměl vyřešenou otázku s alkoholem. Opřel se znovu o bar a rozhlížel se po domě. Očima přejížděl po předmětech a nábytku a přemýšlel, kde by se dalo něco najít.
"Jasně!" Vykřikl s nadšením a běžel do pokoje. Nahoře na skříni měl čtyři lahvičky různých whisky. Byl to dárek. Takové ty malé půldecové flaštičky, obalené celofánem s mašličkou. Jeho známý je celý život sbíral. Nechápal, jak je mohl mít vystavené několik let na poličkách, utírat z nich prach a přitom je nikdy nepít.
Konečně je rukou našmátral. Když uviděl ty zaprášené flakónky, rozzářil se mu obličej blahem.
"Tak která půjdete první, holky?" Zeptal se lahviček a roztrhnul celofán.
"Aááá, pan JOHNY WALKER! No tak pojď, Honzíku." Vše položil na stůl a odběhl na terasu pro skleničku. Doplnil led a vrátil se do pokoje. Pustil si na PC film, lehnul do postele a postupně všechny "holky" vypil. Najednou měl Vincent skvělou náladu. Tak skvělou, že by bylo škoda jít spát. Alkohol pomale vítězil nad marihuanovým opojením. Začínal mít hlad. Vstal s postele, vzal rifle, přehozené přes židli a nahmatal peněženku. Letmým prohlédnutím zjistil, že hotovosti má dost. Najednou se mu to v hlavě začalo rýsovat. Mrknul se na hodinky. V tuto noční hodinu už asi nikde v hospodě nevaří. Stejně nechtěl sedět u jídla v restauraci sám. Vyrazí do nočního města a skočí si na párek v rohlíku. Spásný nápad! Troška dezorientace při hledání klíčů od domu ho nijak zvlášť nerozhodila. Úspěšně zamknul hlavní dveře, překontroloval peněženku a pomalým krokem se vydal ještě ani nevěděl kam. Vlahý noční vzduch mu udělal dobře a teprve teď naplno zjistil, že je celkem dost zhulený. Větřík mu jemně ofoukával kolem hlavy a to mu dodávalo energii. Parádní večer, pomyslel si. Přešel přes cestu a narazil na jámu v chodníku. Byla obehnána výstražnou páskou. Přišel až k ní, aby se podíval, co je uvnitř. Změť trubek a kabelů. Za normálních okolností by si té díry ani nevšiml a pokračoval by v cestě. Dnes ale jeho mozek pracoval trochu jinak. Dlouhou dobu se do té díry díval a obdivoval, co vše je v zemi a člověk o tom nemá ani potuchy. Vyrušil ho až nějaký kolemjdoucí, mladší muž. Vincent poodešel od díry a pokračoval dál. Jak rád měl tyhle letní noční vycházky městem. Klid, ticho, člověk nepotká moc lidí. Tuto část dne měl ze všeho nejraději. Přes den nebyl Vincent nikdy pořádně ve své kůži. Jakmile nastala noc, teprve tehdy se začal probouzet. Dorazil do prvního občerstvení. Trochu ho rozmrzelo, že je před ním ve frontě pět lidí. Stejně nemám kam spěchat, pomyslel si a postavil se na konec řady. Celé čekání bylo delší než Vincent ze začátku předpokládal. Když se dostal konečně na řadu, objednal si debrecínský párek u cizince nejasného původu. Dal si ho s kečupem a hořčicí. Chutnal výborně. Nejlepší na hulení je to, že to jídlo chutná zkrátka božsky. První jeho záměr byl ten, že si koupí něco na zub a vrátí se domů. Dojedl párek a měl ještě větší chuť na něco dobrého než předtím. V hlavě se mu zrodila myšlenka, která by mu za normálních okolností asi těžko v hlavě vyvstala. Řekl si, že obejde všechna rychlá noční občerstvení, na která narazí, v každém si dá párek v rohlíku a otestuje jejich kvalitu. Tento nápad ho tak rozveselil, že si ještě k tomu přidal to, že si bude na diktafon, který byl funkcí jeho telefonu, nahrávat hodnocení všech párků a upraveností těchto občerstvení. S touto svou novou "misí" vyrazil rychlým krokem směrem do centra. Během cesty zaznamenal první nahrávku, ve které hodnotil debrecínský párek. Další zastávkou byl McDonald's. Dal si Cheesburger, posadil se ke stolečku a pustil se do něj. V polovině vytáhl mobil a nahrál druhý záznam. V celku ho bavilo sledovat ostatní lidi, jak chodí kolem a netuší, co si nahrává. Obsluha trošku znervózněla a začala po očku pokukovat Vincentovým směrem. Užíval si tuhle vymyšlenou šarádu a byl rád, že se dokáže zabavit, i když si vyjde sám do nočního města. Po spořádání celého burgeru ještě chvíli seděl a nahrával komentáře o chodu a vybavení restaurace. Moc se mu už dál nechtělo, ale ještě měl před sebou minimálně dvě bistra. Byla to klasická vietnamská rychlá občerstvení, takže nečekal nijakou kvalitu. To se mu také nakonec potvrdilo a akorát si nacpal žaludek a zkazil si chuť. Chtěl jet autobusem domů, ale zrovna nic nejelo, tak se vydal zpět pěšky. Na zpáteční cestě narazil znovu na okénko s debrecínským párkem. Potřeboval si spravit chuť a tak si koupil ještě jeden na cestu. Byl opět skvělý. Na téže ulici byla také večerka, kde se prodával i alkohol. Vešel tedy dovnitř a koupil láhev Jamesona. Po tak vydatné svačince na něj pomalu začal doléhat spánek. Nejvyšší čas vrátit se domů, pomyslel si. Z kožené bundy vytáhl krabičku cigaret, zapalovač a zapálil si cigaretu. Po cestě si zakouřil ještě jednou, než dorazil do svého domu. Chtělo se mu spát, ale jednoho panáčka na dobrou noc by určitě ještě zvládnul. Na hulení je dobré i to, že člověk nemá potřebu tolik pít, aby dosáhl kýženého stavu. Blesklo Vincentovi hlavou. Došel tedy do kuchyně a vykonal klasický rituál při nalévání panáka. Po cestě do obýváku si trošku usrknul a směřoval na sedačku. Sklenici položil na stůl, lehnul si do sedačky, nahmatal ovládání a zapnul televizi. Vida nějaký seriál! Potěšilo Vincenta, takže nechal televizi běžet a po chvíli usnul.
Nad ránem ho probudil Horst Fuchs, propagující zázračný vysavač. Ten chlápek to fakt umí, pomyslel si, vypnul televizi, otočil se a spal dál. Vzbudily ho až polední sluneční paprsky, svítící mu do tváře. Kurva, zase poledne! První věc, která Vincenta napadla. Posadil se a spatřil na stolku sklenku s nedopitým Jamesonem. Kopnul ji do sebe, protáhl se a šel si dát sprchu. Další zasranej den v zasraným životě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | 11. října 2012 v 14:06 | Reagovat

Zajímavou formou popsán jeden z mnoha ztracených dnů. Hanku, jak bys popsal ty svoje dny nebo svůj život? Odráží se v popisu Vincentova dne i tvůj příběh?

2 hank009 hank009 | 11. října 2012 v 15:11 | Reagovat

[1]: Odráží, ale trošku jinak než by si mnozí mysleli. Není to popsaný můj den, ale něco pravdy na tom je. Psaní povídek je kouzelné v tom, že z běžně zažitých věcí se přimyšlením pár detailů a linek stanou věci zajímavější nebo takové, jaké bychom chtěli mít.
Nevím, jak dlouhá by musela být odpověď na otázku jak prožívám své dny. Jednak proto, že každý den je nový a jiný a taky proto, že prožívám různá období a s tím se náplň dnů mění. Chápu ale, že tě zajímá jestli je to můj příběh. Na to můžu říct jen to, že dny podobného typu jsem prožíval. Nemyslím tím popsaným obsahem, ale spíš tou prázdnotou, kdy nebylo kromě chlastu do čeho píchnout.

3 Vicky Vicky | 11. října 2012 v 15:46 | Reagovat

Prázdnotou? Hanku, jaký je momentálně tvůj život?

4 Vicky Vicky | 11. října 2012 v 15:48 | Reagovat

čtu tvé články pravidelně a mám z toho pocit, že ti něco chybí

5 hank009 hank009 | 11. října 2012 v 16:39 | Reagovat

[4]: Jak bych to jen popsal? Trefila jsi to dobře. Samozřejmě, že mi něco chybí. Což je na jednu dobře, protože kdyby mi nic nechybělo a měl bych všechno, chyběl by mi právě ten pocit, kdy po něčem člověk touží a něco hledá.
Momentálně se potloukám v nejistém období, kdy sám nevím, co může být zítra a snažím se začít den s tím, že si ho musím co nejvíc užít. Vede to však k tomu, že nemyslím do budoucna a žiju ze dne na den. Čekám, až se to někam zlomí, ale momentálně je to pořád všechno nejisté. Třeba zrovna zítra se mi může stát něco suprového, co mi zase obrátí život vzhůru nohama. Jak se říká: štěstí se jednou unaví a sedne i na vola.

6 Vicky Vicky | 11. října 2012 v 22:06 | Reagovat

Vím, že jsem s těma osobníma otázkama hrozně otravná nicméně bych o tobě ráda věděla víc. Je hrozně jednoduché schovávat se za řádky. Co by sis přál nejvíc?

7 hank009 hank009 | 12. října 2012 v 8:09 | Reagovat

[6]: abys mi napsala mail :)

8 Vicky Vicky | E-mail | 12. října 2012 v 16:55 | Reagovat

Každý se dokáže schovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama