Listopad 2012

Chlapská údržba

28. listopadu 2012 v 11:13 | Hank009 |  Postřehy odjinud
Listopad je pro mě hektické období. Ne každý rok, ale letos zkrátka je to měsíc, kdy pomalu nevím, kam dřív skočit. Každým dnem se vyrojí nová fakta, nové povinnosti, co musím v tom či onom týdnu všechno zvládnout. Potřebuji odpočinek, ale nejde to. Víkendy nabité, pořád nějaká akce a u toho člověk moc nezrelaxuje. V týdnu do práce, po práci další aktivity, další práce a povinnosti.
Zkoušel jsem všechno možné, abych to napětí alespoň trochu uvolnil. Nic nezabíralo. Ani dávno osvědčené metody, které dřív zabíraly spolehlivě. A pak jsem na to přišel. Chtělo to úplnězákladní věc, na kterou jsem skoro zapomněl. Už mi to všechno začalo přerůstat přes hlavu a pomalu jsem ze všeho šílel. I každodenní maličkosti mě dokázaly pohnout žlučí a vzbudit ve mně pocit nenávisti ke všemu, na co jsem se podíval.
Co to tedy bylo? Jednoduchá věc. Být jeden den sám. Udělat si chvíli čas na sebe a nedělat vůbec nic. Vypnout mozek, schovat se do své imaginární prázdné krabice v hlavě a nemyslet vůbec, ale vůbec na nic. Byl jsem překvapen, jak blahodárně to působí a s jakou rychlostí to zabírá. Byl jsem jak vyměněný a přitom stačilo jen se zavřít před světem a přestat vymýšlet zaručené metody na zbavení stresu.
Úplně jsem zapomněl na důležitou chlapskou potřebu. Být sám. Chápu všechny rybáře, myslivce na čekané nebo jen obyčejné chlápky zavřené o samotě v garáži. Účelem totiž není něco ulovit, ale užít si ten pocit, kdy není nikdo jiný okolo, kromě chlapa samotného. Je to v mužích zakotveno už od pradávna. Stará potřeba, kdy byl chlap schoulen někde v křoví a čekal, až mu zvěř přijde na mušku. Tříbil si myšlenky a v hlavě měl stejný klid, jako ten co panoval okolo něj.
Někdy už mívám skoro ponorku ze všech těch událostí kolem mě a jsem ve stresu, ani si to kolikrát neuvědomuju. A zde naléhám na všechny ženy, aby pochopily, že tato pradávná chlapská potřeba samoty v nás pořád dříme a umožnily nám dělat tyto pro nás tak nezbytné věci. Nedivte se, že si takto nejlépe odpočineme a dejte nám tu chvilku jen pro nás samotné. Odvděčíme se vám dobrou náladou, svěžím větrem v zádech a nebudeme vás chtít počastovat za cokoliv, co uděláte. Neděláme to kvůli tomu,že nechceme být s vámi, ale kvůli tomu, abychom s vámi vůbec mohli být a nechtěli vás každou chvíli roztrhat na kusy.

Když nemůžu já, tak nikdo

23. listopadu 2012 v 15:02 | Hank009 |  Články
A je to tady! Neděste se tím vykřičníkem, nic tak hrozného se zatím nestalo. To jen vnitro oznámilo kandidáty, kteří nenasbírali potřebný počet podpisů, který je nutný pro přímou volbu prezidenta. Jsou jimi Vladimír Dlouhý, Tomio Okamura a Jana Bobošíková. Ve čtvrtek večer se v tisku tato nepotvrzená informace už objevila, což značí jediné. Že se u nás všechno vykecá. Ale to přece není žádná nová věc.
Tito vyřazení mají možnost obrátit se na soud. Co to může v důsledku znamenat? Tak třeba to, že volba prezidenta neproběhne v daném termínu nebo dojde ke změně zákona. A nebo přímá volba nebude vůbec. O všechno tohle se bude snažit advokátka Klára Samková. V rozhovoru pro iDNES.cz řekla, že od začátku věděla, že je celý projekt vadný. No super, takže celou dobu hrála mrtvého brouka a najednou chce všechno "uvést do pořádku" tím, že se na ten soud doopravdy obrátí? Připadá mi to celé jako případ zhrzené ženy. Když nemůžu kandidovat já, tak nikdo. Podpisy sbírala, těžko říct jak by se zachovala, kdyby jich měla dostatek. Uznáno jí bylo pouhých 128 podpisů. Jenže teď, kdyby jí soud dal za pravdu, muselo by dojít pravděpodobně k zrušení přímé volby prezidenta. Co bude následovat potom si zatím ani neumím představit.
Z rozhovoru Samkové jsem cítil obrovskou naštvanost. V odpovědích je nádech zlosti a závisti a myslím si, že byla pěkně nepříjemná, když jí redaktor pokládal otázky. Měla by uznat prohru, podpisy nenasbírala a tím to taky mělo skončit. Šla do toho přece se stejnými podmínkami jako ostatní kandidáti. Teď když neuspěla, to chce jen pokazit ostatním. Smutné.

Všichni jsou mrtví, Dejve

21. listopadu 2012 v 20:52 | Hank009 |  Články
Není důvod proč se trápit, není proč si zoufat. Jestli řešíte nějaký složitý životní problém, klidně ho hoďte za hlavu. Už vás nemusí trápit. Pokud nastupujete do vězení, snažte se prodloužit nástup až do nového roku. Stane se totiž něco zásadního. Nastane konec světa. Huuuuuuu. Běhá vám mráz po zádech nebo jste se od srdce zasmáli? Pokud patříte do té druhé skupiny, tak vítejte v klubu.
Ani nevím, kdy přesně má tato apokalypsa začít. Nezajímá mě to. Jednoduše tyto domněnky vytěsňuji, protože v to nevěřím. Kdybych jen na chvilku uvěřil, musel bych propadnout hlubokým depresím. Je to něco v tom stylu, když vám doktor řekne, že vám zbývá měsíc života. Ze začátku nevěříte, potom nastane fáze, kdy si to přiznáte, následují deprese a pocit, že nic už nemá cenu a nakonec se s tím smíříte, nebo si to alespoň budete namlouvat.
Konec světa. Tady se musím pousmát, protože těch stoprocentních konců už bylo v minulosti několik. Jediné co je stoprocentní je pouze to číslo jako takové. Nikdy totiž není nic úplně jisté. To že se něco této hranici blíží a že daná událost opravdu stane, je však v mnoha případech tak málo pravděpodobná, že větší je už i to, že ve sportce vyhrají hlavní výhru čtyři vítězové v jeden den a následující losování další čtyři. To je prakticky nemožné. Ale z hlediska pravděpodobnosti se to vyloučit nedá.
Máme tedy teoretickou možnost, že naše životy skončí hromadně ani ne za měsíc. Dobrou zprávou je, že si nemusíte lámat hlavu s vánočními dárky. Vědci totiž vychází z mayského kalendáře, podle kterého určili datum. Alespoň se dozvíte, jakou váhu mají některé vědecké výzkumy a odhady, až budete v prosinci čekat konec a ono se zase vůbec nic nestane. Jiný vědecký výzkum, který se také zabývá tímto kalendářem, určil také datum konce světa. Nebo chcete-li cyklu. Opíral se ale o astronomické výpočty, tedy by měl být přesnější. No a teď se všichni divte, tohle datum je až za nějakých sto let.
Každopádně někteří lidé tomu opravdu slepě věří. Svědčí o tom například boom výrobců různých krytů a zaručených ochran před koncem světa. Jasně, když má člověk strach, tak je ochoten udělat cokoliv, aby se ho zbavil. Zbaví se klidně i všech peněz, jen aby měl pocit, že je budoucnost v suchu a jemu se nemůže nic stát. Jsem jen zvědavý, jak budou všichni tito ustrašenci nasraní, až zjistí, že veškeré úspory vsadili na jednoho koně. Konkrétně koně bez dechu a prohráli to na plné čáře. To zas budou titulky v novinách, jakmile se rozjedou žaloby a soudní machinace s těmito napálenými ztroskotanci.
Ať už bude konec nebo nebude, tak je to ve výsledku úplně jedno. Pokud všichni umřeme, tak budeme mrtví a nic s tím nenaděláme. Nakrklí by mohli být akorát ti, co dali všechno rodinné stříbro na betonový bunkr a stejně nepřežili. Je to asi to samé, že si podáte tiket sportky a okamžitě se budete chovat jako výherci. Jakože vám po středečním slosování přijdou miliony automaticky na účet. Prostě s tím budete stoprocentně počítat. Připadá vám směšné se takto chovat? Tak s tím koncem světa je to úplně stejné.

Madla lásky

14. listopadu 2012 v 22:27 | Hank009 |  Články
Dneska jsem se dočetl, že za ženskou obezitu může Zdeněk Pohlreich nebo Jamie Oliver. Ne obezitu, ale kila navíc. Nejprve jsem se zarazil u pojmu kila navíc. Když se zeptáte kterékoliv ženy, jestli je spokojená se svojí váhou, každá vám odpoví, že by chtěla zhubnout. Pokud se teda neurazí hned potom, co se jí zeptáte. I ty nejvychrtlejší drží různé nesmyslné diety, běhají ráno po parcích a chodí na všelijaké jógy, spinnig a kdoví co ještě. Nejhorší je, když vidíte holku s pěknou prdelkou nebo nádhernýma nohama a vy jí tyto partie upřímně pochválíte. Zazní jen klišé typu: To jo, mám prdel jak štýrskej valach. Ty lepší z nich dodají: Ale dík a malinko se třeba začervenají. Člověk by řekl, že když se na rovinu vyjádří, že jí to potěší. Opak je pravdou. Žena okamžitě začne o sobě sebekriticky přemýšlet a další poznámky o tom, že to opravdu myslíte upřímně jen přilijí olej do ohně. Takže pánové, chvalte pouze oblečení a už vůbec se neodvažujte vytahovat lichotky tohoto typu v posteli.
A s tou upřímností taky brzděte. Vzpomeňte si, jak dopadl Paroubek, když se sloganem "myslím to upřímně" chtěl zvrátit výsledky voleb.
Rád bych se ještě vyjádřil k té problematice s kily navíc ve spojitosti s pořady o vaření. To myslí vážně? Podle mě je to jen jedna z dlouhé řady výmluv, které ženy používají, aby trošku odlehčily své zamindrákované duši. Jasně, taky dostanu na něco chuť, když se dívám, jak hezky to v televizi vypadá. A často si potom taky něco dobrého uvařím. Rozhodně ale nechci svalovat vinu na někoho, kdo nemůže za to, že jsem v depresi, když vybílím celou ledničku.
Mám spoustu kamarádů a každý má rád jiné typy žen. Já osobně preferuji ty s větším pozadím, kolega má rád vysoké a dalšímu se líbí štíhlé. Jasně že se nám líbí modelky. Nebudu lhát. Ale nesmí být úplně vychrtlé. Podle mě je fajn, když má ženská pěkný, kulaťoučký zadek, měkoučké bříško a milý úsměv na rtech. Zkrátka je dobré, když je do čeho pořádně plácnout a ne nadarmo se říká, že velké boky jsou madla lásky. Prostě se přestaňte trápit tím, že nemáte podle sebe ideální postavu. Určitě se najde spousta chlapů, kterým se to líbí nebo aspoň takoví, kterým je to jedno. A ti moulové, co hučí do ženských aby zhubly, ať si raděj najdou nějakou oblečenou kostru a žijí s ní šťastně až do smrti. Takoví frajírkové si totiž zaslouží akorát tak fláknout po palici.

Japonské vychytávky

13. listopadu 2012 v 22:43 | Hank009 |  Články
Chápu, že je velice nepříjemné, když si potřebujete nutně ulevit a sedíte v kanceláři plné lidí. Nebo v divadle, či kdekoliv jinde na veřejnosti. Je to téma, které je tabu a o kterém se mluví jen mezi velmi dobrými přáteli. A Japonci, kteří přehnaně dbají na diskrétnost dělají, jakoby vůbec nebylo. Léta vymýšlí různé preparáty, které zaručí, že když si člověk někde nechtěně uprdne, nikdo nic nepozná. Různé pilulky, po kterých budou vaše emise vonět jako lesní jahody a podobné sračky. Už se takové věci dostávají i k nám. Několikrát během reklamní pauzy jsem viděl chlápka v dopravním prostředku, co se nafukuje jako balón, div že neuletí. Takže je to žřejmě problém globálního rozsahu.
Nikoliv pro Japonce, kteří jsou takoví koumáci, že kromě robotů a androidů vymýšlejí další věci, které zaručeně spasí svět. Tito asijští spasitelé totiž vymysleli slipy (ano takové ty odporně vypadající spodky), které pohlcují i ten největší zápach. Samozřejmě to introvertní pidimužíci šikovně zamaskovali oznámením, že šlo o seriózní výzkum určený především pacientům nemocnic. Velkým překvapením pro ně však bylo, že jde výrobek na dračku a veřejnost se ho nemůže nabažit.
Každopádně slipy jsou na světě a snad zachrání naši civilizaci, která se snaží čím dál víc nebýt tím čím je. Neříkám, že se má zapomínat na hygienu a dobré mravy, ale tohle mi přijde dost přitažené za vlasy. A nejsou to jen spodky. Z látky, ve které jsou drobné keramické krystalky pohlcující pachy, se vyrábí kde co. Trička, boty a kdoví na co všechno šikmoocí inženýři ještě přijdou.
Až budeme žít ve světě, kdy se budeme jeden druhého navzájem štítit a obalovat se igelitem během sexu, prosím zastřelte mě někdo. V takovém světě, ze kterého vymizí veškeré projevy lidskosti nechci žít. Zapomínáme totiž, že jsme pouze živí tvorové biologického složení a i když máme různé parfémy a deodoranty, dobrá sprcha a mýdlo udělá taky své. No a když si potřebujeme nutně ulevit, tak to zvládneme jako vždycky. A taky se nemusíme za každou cenu naládovat fazolemi, když víme, že jdeme večer do společnosti.

Kandidáti

12. listopadu 2012 v 10:58 | Hank009 |  Články

Chtěl jsem průběžně reagovat na vývoj volby prezidenta, ale nakonec jsem to nějak nepodchytil a rád bych to tedy nějak shrnul. Máme za sebou uzávěrku, po které je jasné, kdo půjde do volby o hrad. Což mě vede k tomu, abych rozebral jednotlivé kandidáty, ale rád bych napsal pár slov úvodem.
Má paměť sahá pouze do období dvou prezidentů. Narodil jsem se sice v komunismu, ale byl jsem natolik mlád, že mě tento systém nestihl poznamenat (naštěstí). Pamatuji si vládu dvou prezidentů, dvou Václavů. Dvě silné osobnosti, ale každá úplně jiná. Havel byl uznávaný v zahraničí, vytvořil spoustu nových vztahů s jinými státy a udělal naší nové vlasti jméno ve světě, za což mu patří dík. Klaus zase kradl propisky a je silně proti EU. To první je klukovina, v tom druhém s ním souhlasím. V období Havlovy vlády jsem si myslel, že člověk sedící na hradě je ten pravý a nenahraditelný. Skoro jsem měl pocit, jako by to byl polobůh. Když nastala doba na prezidenta jiného, nebyl jsem schopen říct, kdo by to měl být. Pro mě byl prezident jen jeden - Václav Havel. Později jsem si na Klause zvykl a zjistil jsem, že jsem schopen si v této funkci představit i někoho jiného. Což otevírá prostor k diskusi o současných kandidátech. Nerad bych byl moc obecný a budu se snažit být stručný.

Jan Fisher - člověk, který se snaží dostat na svou stranu ty, co vidí na politicích jen jejich vysoké platy a zároveň si myslí, že za ně nic nedělají. Bývalý člen KSČ, pouhá loutka, člověk, který se nedokáže rozhodnout.

Miloš Zeman - inteligentní, becherovkou nasáklý socan, který bude vždy oranžový. Opět bývalý člen KSČ, který vyčkával na vysočině na příležitost k návratu do politiky.

Vladimír Dlouhý - kdo to sakra je? Už si vzpomínám… Bývalý člen KSČ, který si myslí, že když není patnáct let v politice, že je to nějaká výhra.

Jana Bobošíková - ale nééé, už zase ona? Dáma, která se snaží prorazit se svou protievropskou politikou. A pořád marně.

Tomio Okamura - prý přichází jako jediný s konkrétními změnami. Zajímalo by mě, co chce jako prezident měnit. Myslím si, že je to typ, kterému stoupne sláva do hlavy a stane se z něj namyšlený polobůh.

Zuzana Roithová - ženská, která je sběratelkou rozličných funkcí si asi řekla, že jí funkce prezidenta chybí.

Přemysl Sobotka - myslím, že mu nebude stačit ohánět se tím, že nebyl v KSČ. Uvidíme.

Táňa Fisherová - nechat vládnout idealistickou typickou ženskou by bylo k smíchu. Ne, děkuji.

Jiří Dienstbier - kdo to je a co tady chce?

Karel Schwarzenberg - zahraniční styky má dobré. Což je skvělý předpoklad pro kandidaturu. Na druhou stranu se zuby nehty drží pomalu se potápějící lodě s názvem EU.

Vladimír Franz - přezdívaný avatar, je člověk, který by mohl na hradě vyvětrat. Možná si ho delegáti budou plést se zástupci afrických zemí domorodého původu, ale určitě si ho budou pamatovat. A místo nudných obrazů prezidentů ve školách by konečně mohl viset na zdech kousek umění.

Přeberte si to jak chcete a udělejte si na to svůj názor. Jisté je pouze to, že dojde ke změně. Jaká to nakonec bude a jestli bude dobrá či ne, se dozvíme až po volbách. Já jen doufám, že vystřízlivění po kocovině z krajských voleb bude dostatečným zamyšlením pro všechny, kteří se chtějí podílet na určování směru, kterým se má naše země vydat.

Dvojí pohled na mobil

8. listopadu 2012 v 17:06 | Hank009 |  Články

Na co používá chlap mobil? Otázka, která byla předmětem výzkumu vědců z USA a Velké Británie. Výsledek? Na důležité věci a stručná sdělení. Nebo na aplikace, které mu usnadňují život. Je to pro něj pouze nástroj.
Ženy to podle mě mají jiné. Telefon pro mnohé z nich znamená propojení se světem, komunikaci s přáteli a rodinou. Vyplývá to z toho, jací muži a ženy jsou. Horší však je, když nastane situace, že se dá dohromady muž se ženou a začnou spolu vztah. Ze začátku si píší smsky a dlouze si volají třeba na dobrou noc. A obě strany to berou normálně. Zatím. Časem totiž muž začne komunikaci telefonem omezovat na nezbytně nutné případy. Kup rohlíky, kdy příjdeš domů a podobné praktické informace. Což se ženám začne zdát podezřelé. Jak to, že mi najednou sám od sebe nezavolá, jak to, že mi už dlouho nenapsal "miluji tě" nebo proč mi na sms plné citu odpovídá stručně až vyhýbavě? Odpověď je jednoduchá. Nemá to zapotřebí. Proč pořád psát o tom samém a hlavně nezapomenout na konec každé sms připsat ono kýžené "miluji tě", které je pro ženy tak důležité? Pro chlapa není. Je to nuda. Časem to začne brát jako samozřejmost a pokud jednou zapomene, má jako muž zaděláno na problém. Přítelkyně mu začne vyčítat, že jí nemiluje, že si s ní nechce psát a že by ho taky neubylo, kdyby občas ty dvě slovíčka do sms dopsal.
S voláním je podobné. Pokud muž usoudí, že je problém na delší dobu, tak raději místo deseti vyměněných sms zavolá a věc vyřídí rychleji. Jenže ženě potom chybí ta debata. Rozebrání problému do hloubky a z různých úhlů pohledu. Potom se může jednoduše stát, že po skončeném hovoru se chlapovi rozezvoní telefon a žena začne řěšit celý problém znovu a jinak. A kolikrát ne jen jednou, ale i třikrát za sebou. Což muže dokáže pekelně vytočit. Navíc se většinou stejně vrátí k prvotnímu návrhu. Pro muže zdárně vyřešený problém a uzavřená kapitola znamená pro ženu prostor k diskusi a možnost vyjádřit se k danému tématu.
Nejhorší pro muže jsou hovory typu "chtěla jsem si jenom pokecat" nebo ještě horší "chtěla jsem si jenom postěžovat". Takovéto rozhovory, kdy žena nechce po chlapovi řešení problému, jsou pro něj nepochopitelné a bere je jako ztrátu času. Nechápe totiž, co je na tomto tématu tak důležité, když nejde ani o radu nebo vysvětlení. Navíc všechno tohle si můžou oba vyříkat doma a nemusí utrácet peníze za volání. Přítelkyně totiž chce jen slyšet, že jí rozumíte a hlavně že s ní v tom souhlasíte. Jakékoliv připomínky či nabídky logického řešení jsou striktně zakázány a muž se většinou se zlou potáže, pokud něco takového navrhne. Když se vás pak někdo zeptá kdo to byl a co chtěl, můžete jen smutně odpovědět, že vaše přítelkyně a že vlastně nic nechtěla. A proč tedy volala? Toť otázka za milion.