Prosinec 2012

O všem a o ničem zároveň

28. prosince 2012 v 10:54 | Hank009 |  Články
Už jsem se trošku nabažil toho volna a neustálého lenošení a řekl jsem si, že je na čase něco začít dělat. Pozvolna, samozřejmě. Nic se nemá hrotit a ono po tak dlouhém flákání ani nejde jen tak z ničeho nic najet na plné obrátky a okamžitě podávat stoprocentní výkon.
Ale o čem psát, když nic nedělám? Nad tím jsem přemýšlel, když jsem se ráno probudil. A tak trošičku jsem si uvědomil, že mi tyto přemýšlecí chvilky chybí. Když jdu do práce, tak vystřelím jako raketa na poslední chvíli a hned žhavím tu svoji ospalou kebuli a na nějaké přemýšlení není čas.
Jenže jsem na nic nepřišel. Uvědomil jsem si, že jediné co zvládám je to, že vůbec nedělám věci, které jsem myslel, že o svátcích budu dělat. Říkal jsem si, že budu mít čas na psaní a doženu tak konečně nějaké resty. Taky mám rozečtené dvě knihy a pořád se k tomu nemůžu dostat. Jak tragické. Neudělal jsem z toho ještě vůbec nic. Takže to dnes hodlám napravit. Tento článek je jen takové mizerné konstatování faktu, nicméně nějak se rozepsat musím. Jak chvíli nic nepíšu, tak mi to vůbec nejde z těch prstů a začínají bláboly tohoto typu. Ale to nějak přežiju. A vy snad taky.
Mohl bych napsat něco o politice, ale co, když teď nečtu ani ty noviny? Jediné, co jsem zahlídnul v televizi, byl ten všivák Okamura, který tvrdil, že zákon o volbě prezidenta je paskvil a že se bude odvolávat k soudu. No paráda. Nebo jsem to zaslechl v rádiu, ale na tom nesejde. Zajímavé je, že nikdo neříkal nic o žádných paskvilech předtím, než se začaly sbírat podpisy. Tomio se dokonce kafral tím, že podpisy má a že je získal ve velice krátkém čase. No nakonec z toho byla málem žaloba za pokus o zfalšování petičních hlasů. Nevím, jestli byla nebo nakonec nebyla, protože teď jsem víc jak týden noviny neviděl. Každopádně je smutné, že ho předtím ani nenapadlo, že by bylo něco v nepořádku. To až ho vyškrtli, tak začal kopat na všechny strany. Je to jen ubohá plačící malá holčička. Normální chlap by totiž svou prohru uznal, řekl by, že do toho šel s jasně nastavenými pravidly, které předtím akceptoval a to že neuspěl, měl uznat jako prohru a odejít ze hry se ctí a vztyčenou hlavou. Napadat celý systém, i když možná trochu nedotáhnutý, je dle mého názoru srabárna největšího kalibru a svědčí to pouze o tom, že tento člověk v sobě nemá kousek hrdosti a takové lidi já opravdu nemusím.
Na závěr napíšu něco veselejšího. Přežil jsem Y2K, 11.9.2011 a přežil jsem i nyní, 21.12.2012, kdy měl být zase konec světa. Takže jsem rád, že jsem si užil taškařice na toto téma a zachoval si přitom chladnou hlavu. Psalo se o tom už moc dlouho, a když se nic nestalo, konec světa se úplně vypařil z hlav všech lidí a ti se začali plně soustředit na vánoce a dárky. Takže pokud jste nechávali nakupování na poslední chvíli, tak jste si to patřičně užili se vším všudy, hlavně se záplavou davů plných šílenců, kteří za každou cenu musejí utratit své peníze. Teď nás čeká největší a nejvíc nesmyslná záležitost celého roku a to je oslava toho nového. Já nic slavit nebudu, ale řekl jsem si, že nebudu takový křupan a na konec roku napíšu alespoň takové malé shrnutí a ohlédnutí za uplynulým rokem. Bude toho všude plno a tak vám jen přidám další…

Tvůrčí psaní

16. prosince 2012 v 21:32 | Hank009 |  Články
V pátek jsem se bavil s jedním z mých kamarádů, který je pravidelným čtenářem tohoto blogu. Jmenuje se Michal a přátelé mu říkají Míša. Vlastně mu tak říká jeho přítelkyně Lucka a kvůli tomu mu tak říkají i ostatní. Nevím, jestli se mu to líbí, mě to připadá trošku přihřátě. Každopádně tento můj kamarád po mě chtěl, abych psal víc článků, prý nemá v práci co číst. Tak jsem si řekl, že bych mohl napsat něco přímo pro něj. Jak jsem přemýšlel, tak mě napadal různá témata. Přemýšlel jsem jaký je, co ho zajímá a podobně. No nemohl jsem na nic přijít. Teda kromě různých sprostých a perverzních témat, ale ty až někdy jindy. Ti chytří z vás teď už tuší, že jsem asi nakonec něco vymyslel, protože jinak bych to nepsal. Dokonce jsem začal přemýšlet i tom, že napíšu článek ve kterém bude popsané to, jak jsem vymýšlel toto téma. Jenže potom jsem si uvědomil, že by to bylo moc prázdné, nudné a pro všechny, kromě našeho kamaráda Michala, by to bylo nepochopitelné.
Řekl jsem si taky, že ze začátku popíšu ten důvod, což už jsem udělal, napíšu pár keců, aby to nebylo moc krátké, což se mi snad taky podařilo a že hlavně nebudu odbočovat. Což dělám právě teď, takže to bychom měli.
A teď k tomu tématu. Nakonec jsem se rozhodl, že to bude nějaké zamyšlení o tom, jak lidé tráví čas v práci, když zrovna nastane období, nebo té práce nemají tolik a jak se říká zrovna nemají do čeho píchnout. Nebylo moc času na to, protože mě to napadlo zrovna před chvílí, takže to zkusím vymyslet za pochodu a udělám si takový malý článek tvůrčího psaní nebo jak se tomu říká. Budu zkrátka psát zrovna co mě napadne a uvidíme, jestli to bude mít hlavu a patu a doufám, že to bude nějakým zvráceným způsobem fungovat. A nebo taky ne. Můžu si to kdykoliv rozmyslet, protože zatím vařím z vody.
Když píšu o té vodě, tak jsem si uvědomil, že jsem si chtěl jít uvařit čaj, ale nepůjdu, protože bych při tom vaření mohl přemýšlet o tom, co napíšu a to by nebylo vzhledem k stylu tohoto psaní fér. Takže to co nejrychleji dokončím a odejdu do kuchyně. Sakra. Zase jsem odbočil. Dobrá, tak tedy práce bez práce. Vlastně bych mohl udělat z tohoto pokusu úplně něco jiného a pozvednout to na vyšší úroveň. To je ono! Udělám z tohoto článku takovou malou anketu, kde prostřednictvím komentářů k tomuto článku každý napíše, jaké má zkušenosti s nic neděláním v práci, jestli se mu to stalo, jak se s tím vypořádal a jestli to je to pro něj vítaná věc nebo to spíš nemá rád. Ti, co chodí do školy, tak piště o ní nebo o nějaké prázdninové brigádě. Třeba.
To by bylo asi tak k té formální stránce. Chápu však, když je denní návštěva dvacet lidí, z čehož jsem minimálně dvakrát ještě já, tak nemůžu čekat nějakou bouřlivou diskusi. Zvlášť když komentářů k mým článkům je dost málo. Ne že bych o ně nějak stál, ale potěší, když někdo napíše, že s mým názorem na danou věc třeba souhlasí nebo nesouhlasí a nebo že se mu článek třeba líbil. Tak trošku to vypovídá o tom, jestli ty lidi, co to čtou aspoň zajímá. Myslím tím hlavně Janku, která má taky zajímavý blog a pravidelně moje články komentuje. Je to takový můj místní "držák" a jsem jí za to vděčný. Sám totiž nejsem nijak zvlášť horlivým diskutérem ani mých vlastních článků a myslím, že tohle může být cesta, jak to změnit. Minimálně jen třeba u tohoto článku. Takže doufám, že nebudete s komentáři otálet a já slibuji, že pokud se tu nějaké objeví, tak se budu snažit komentovat a sdílet svůj názor na toto téma v potencionální diskusi.
Myslím, že jsem toho napsal dost, takže to ukončíme tím, že vám oznámím, že jsi právě teď jdu vařit ten čaj. S medem. A taky si tam dám trošičku slivovice, aby se mi dobře usínalo...

Spánkový dluh

12. prosince 2012 v 11:05 | Hank009 |  Články
Ne že bych to dělal nějak často a chrlil jedno téma týdne za druhým, vlastně tohle je teprve třetí, ale dnes jsem si řekl, že bych si mohl uměle navýšit návštěvnost blogu tím, že bude můj článek k tomuto tématu zveřejněn na úvodní stránce. Jak motivační. Mrknul jsem se a tento týden to jsou "Noční tvorové". Kdyby to byla nějaká blbost, tak bych se na to psaní vykašlal, ale tohle mě vážně zaujalo. Nemyslím vážně jako závažně, ale spíš jako vsuvku, aby to vypadalo zajímavěji.
Takže k tomu tématu. Každý to asi uchopí po svém a i já nebudu výjimkou. Postřehl jsem nadpisy některých článků a píše například o upírech a podobných nočních tvorech. Chci psát o zvláštním tvorovi, jehož aktivita stoupá s příchodem noci. A světe div se, není to nikdo jiný než já sám. Osobně.
Na začátku každého týdne dostává můj organismus přes uši, protože z neděle na pondělí zvládnu maximálně čtyři až pět hodin spánku. Den v práci se dá vydržet, ke konci pracovní doby se už ale vidím vždy v posteli. Oči pálí, víčka jsou těžká, jsou jako z olova. Ne, to je vlastně z jednoho filmu. Takže. Celou dobu si říkám, jak se vyspím. Stačí však dobré jídlo, troška odpočinku a jakmile ucítím tmu a nastávající noc, úplně zapomenu na únavu a na to, že bych se měl hlavně dobře vyspat. Najednou si pohrávám s myšlenkami co s načatým večerem a moje aktivita značně naroste. Většinou to dopadne tak, že zase nejdu spát brzo a ráno bojuji sám se sebou a snažím se protestující tělo dostat jakýmkoliv způsobem z postele. Nakonec se mi to podaří, ale ten den v té práci je pak skoro za trest. Udržet se na živu a nespat je takřka nad mé síly. Klasické životabudiče už nemají takový účinek, jaký by byl potřeba a já se pak jen modlím, ať už je konec, ať už jsem doma a že dnes určitě půjdu brzo spát, doženu manko z minulých dnů a budu se moct plnohodnotně soustředit na svou práci, ne na boj s organismem, který křičí po pár hodinách spánku.
Zase to nějak překonám a jedu domů. Usínám v dopravním prostředku, ale jakmile provedu popracovní rituálek, hned začnu myslet na večer a noc a na to, že to zase nějak zvládnu. Jako vždycky. Následující den nikoho nepřekvapí, že si zase nadávám, protože jsem znovu nedal svému tělu, co potřebuje.
Nakonec se to většinou táhne až do víkendu, který uteče jak voda, protože dlouho spím a bojuji s tím, že jsem spíš přespaný. Takže v neděli nemůžu dlouho usnout, o čem už samozřejmě vím, a celý kolotoč nočního života se rozjede zase naplno. Pokaždé si řeknu, že to změním, ale na druhou stranu uvažuji, že přece nechci půlku života prospat a tak ždímu svou tělesnou schránku co to dá. Vždycky to nějak přežiju a jak se říká: nejhorších je vždycky těch prvních pět dní po víkendu.

Vydatné čtení pro ženy

7. prosince 2012 v 21:56 | Hank009 |  Články
Dnes jsem opět zavítal na stránky určené ženám. Vždycky mě překvapí ony ženské problémy a témata, která se tam řeší. Pro muže naprosto nepotřebné věci, nad kterými by určitě netrávili žádný čas, protože je jasné, že je to naprosto zbytečné. Dočetl jsem se, že například řeší, co mají muži na sobě jako pyžamo. Autorka článku mává kolem sebe různými průzkumy a názory odborníků (přijde mi uhozené už jen to, že existuje někdo, kdo se odborně vyjádří nad tím, v čem se má spát) a snaží se čtenářkám vnutit nesmysl, že by mělo ženy zajímat, co si samy oblékají v posteli a hlavně v čem spí jejich muži.
V první části článku čtenářky znejistí, protože přesně v tom co autorka popisuje, spí jak ony samy, tak i jejich spolunocležník v podobě muže v trenýrkách a odrbaném tričku. Doposud na tom neshledávaly nic divného, ale najednou jde o názory odborníků a různých statistik, takže si začnou myslet, že na tom asi doopravdy něco bude. Navíc je jim podstrčen průzkumy prokázaný fakt, že odstraněním těchto nedostatků se zlepší partnerský sexuální život. A na to slyší každý. Dokonce i ti, kteří jsou v sexu spokojeni. A teď nemyslím jen ty chudinky ženy, které jsou masírovány bláboly tohoto typu. Takže čtou dál a naivně věří všem radám, jak z této do nebe volající situace jednoduše vybruslit.
Nadchází druhá fáze článku, kdy autorka ví, že teď už může psát cokoliv. A kolotoč nesmyslů pokračuje. V první řadě je nejnutnější vyměnit partnerovo pyžamo za nové. Bez diskuse. Radí, že je vhodné se zeptat, co se muži na ženě líbí a na oplátku říct, co se líbí ženě na něm. Klasické chození okolo horké kaše, které většina normálních chlapů stejně nepochopí a když pochopí, tak je to akorát rozčílí, protože se partnerka nedokáže vyjádřit přímo. Vůbec se pak nezaobírá faktem, že muž nevidí smysl této výměny, když se mu v tom starém oblečení pohodlně spí a má k tomuto prádlu svůj osobní vztah. Pohodlí je totiž to, co od pyžama muž vyžaduje. Jestli je otrhané nebo staré je mu úplně putna. Autorka se ohání tím, že pokud muž není ochoten na tuto výměnu přistoupit, má žena vyrukovat s grafem, kde je jasně prokázáno zlepšení sexuálního života. No super, tak to chci vidět ten upřímný smích nebo nevěřícný pohled toho chlapa, když mu ženská ukáže nějakou podobnou kravinu.
Dále autorka článku vybízí k tomu, že pokud naopak muž požaduje například saténovou košilku, tak by to žena neměla dělat zadarmo. Takže jim vštěpuje jakési něco za něco, čímž vlastně navádí k mravům podobným akorát tak lehkým ženám, když to napíšu slušně. Saténovou košilku mu dopřejte, ale třeba jen jednou za čas a klidně třeba za odměnu, alespoň si jí bude víc vážit. Říká ona specialistka. Chachá, tak to je ten největší gól ze všech. Tady by se hodil ten nejvíc rozesmátý smajlík, kterého kdo kdy vymyslel.
Abych to všechno nějak zakončil. Pointa toho všeho je, že tyto autorky se snaží čtenářkám natlačit do hlavy absolutní nesmysly, které tak akorát vyvolají v ženách pocit toho, že je něco špatně a že by se s tím teda mělo něco začít dělat. Vyrukují s tím na muže, kteří se jim přinejmenším vysmějí, v horším případě dojde k úplně zbytečné hádce. Opravdu ženy baví číst tyto hromady nesmyslů, které chrlí tyto rádoby ženské magazíny, které se snaží radit ostatním, jak se mají chovat? Podle mě je to jen nesmysl, něco co nikdo nepotřebuje a jen to všechno zbytečně komplikuje společné soužití. Žena je zklamaná, že nežije podle průzkumů a má tím tedy ochuzený sexuální život, muž zase nechápe, kam na ty hloupé nápady pořád chodí. A abych to rozlousknul a vyjádřil svůj názor, tak je mi to celkem fuk, v čem si dámy spí. Já spím vždy nahý a podle průzkumů a názorů odborníků spadám do sedmnácti procent mužů a navíc se můžu těšit z toho, že je to nejvíc sexy. I zde se musím zasmát, protože bych teda rád věděl, co je na druhém místě. A proč takto spím? Jednoduše proto, že je to pohodlné.

Drsňák jménem James Bond

6. prosince 2012 v 13:45 | Hank009 |  Články
Nová bondovka rozdělila fanoušky tohoto žánru na dva tábory. Jedni považují Skyfall za nejlepší, druzí za nejhorší film s Jamesem Bondem, který byl kdy natočen. Já osobně jsem velkým fanouškem komiksových hrdinů typu SinCity a možná i proto patřím do táboru číslo jedna. Jasně, Bond je klasa, profík, který zvládne všechno s nečekanou bravurou a tak ho mají lidé zapsaného. Ano, chodí se na bondovky snít, ale to snad není jediný důvod, proč milovat tyto filmy.
Popravdě musím přiznat, že mě bijáky s Jamesem Bondem nijak neoslovovaly. Pořád jsem nemohl přijít na to, co v tom všichni vidí. Dost mě překvapilo, když se vyhlašovala filmová hláška za celou historii filmu, tak to vyhrálo ono známé "Bond, James Bond". Cože? To snad nemyslí vážně? Nevšiml jsem si, že by to někdo někdy použil. Znám spoustu hlášek z různých filmů a musím říct, že jsou daleko lepší, než tato už dle mého názoru dost otřepaná fráze.
Nikdy jsem si nijak v bondovkách nenašel větší zalíbení. Scénář pořád stejný, profil hlavního hrdiny taktéž, dokonce ani Craig mě nepřiměl k tomu, abych se na tyto filmy začal dívat s větším zalíbením. Všechno se ale změnilo v ten okamžik, kdy mě jedna výborná kamarádka vytáhla do kina na Skyfall. To už jsem se s postavou hlavního hrdiny dokázal ztotožnit. Chlápek, který čpí potem, není hladce oholen a pije jakýsi nizozemský patok mi přišel jako člověk, ve kterém bych určité zalíbení našel. Není to takový ten klasický cukrouš, co má vždy perfektně padnoucí oblek, svěží parfém a dovede svést každou ženu. Ne že by to nový Bond neuměl, ale líbí se mi ta jeho lidskost. To že Bond není pouhým vysněným idolem, polobohem a ten, který vždy zachrání svět. Je to člověk. Normální člověk. Pije, kouří, zkrátka v něm vidím kousek sebe. To že je to pouhý zabiják a ne svůdník mi taky nevadí. Když někde začínáte, těžko budete hned ve všem nejlepší a nebudete taky hned dělat fajnovou práci.
Po právu mohu říct, že tohle je nejlepší bondovka, co kdy byla natočena. Samozřejmě to není jen samotným Bondem a jeho novým charisma. Ve filmu je spousta výborných scén i postav a celý příběh parádně zavání pořádným průserem. I hlavní záporňák se povedl. Někdo zvrácený tak zvláštním a přitom logickým způsobem mi dává smysl. Všechno mi do sebe zapadá přesně tak jak má a funguje jako dobře namazaný stroj. Beru Skyfall jako brutální a těžký začátek šarmantního šviháka jménem James Bond. Což se mi nekonečně líbí a nikdo mi to nedokáže vymluvit.


Mentální masáž jménem Prosinec

3. prosince 2012 v 10:29 | Hank009 |  Články
Prosinec je zvláštním měsícem v roce. Je to čas svátků, dárků, adventu, čertů s Mikulášem a taky vánočního volna. Jsem rád, že tohle šílenství nezačíná už v říjnu, jak tomu bylo v minulých letech, ale postupně se posouvá opravdu až na poslední měsíc. Je zcela nemožné nestát se součástí tohoto každoročního kolotoče.
Na jednu stranu je to tradice, na druhou stranu nutnost koupit dárky, lítat po obchodech a z mého pohledu hlavně touha, abych to měl všechno co nejdřív za sebou. Jsem vždycky rád, když už je po silvestru, pro mě nejhorší a nejpitomější oslavy z celého roku. Proč to tak vnímám? Je to úplně jednoduché vysvětlit. Nikdo se nevyhne předvánočnímu stresu. To je zhola nemožné. Po štědrém dnu přijde menší úleva, následují však všechny možné návštěvy, obědy, cukroví a neustálé přejídání. Všichni jen lenoší a jsou zalezlí doma u televize. To je fakt děs. A nikdo neřeší nic jiného než silvestr. Kam jdete na silvestra? Otázka, která vás bombarduje celý ten lenivý povánoční čas. Nikam. Odpověď, která každého překvapí. Jak to, že nejdete nikam? Prostě nejdeme, tečka. Tento poslední svátek na mě působí jako nepříjemná povinnost, která je ve všech zakotvena jako neodmyslitelný konec roku.
Říká se, že neplánované akce jsou nejlepší. S tím souhlasím. Plánování silvestra a celá ta šaškárna s odpočtem, ohňostrojem a šampaňským mi přijde jako největší klišé, co kdy existovalo. Je to dáno tím, že všichni o tom mluví, už by rádi někam vyrazili, ale nakonec to všechno skončí pod úrovní přehnaného očekávání. Jako cokoliv, co se dělá z povinnosti, cokoliv co je nucené a společností vnímané jako událost, na které nesmí chybět nikdo. Právě tohle všechno dělá z této oslavy nejnudnější párty, kterou raději vynechávám. Vyberu letos pár dobrých filmů a strávím tu poslední noc alespoň pro mě přínosnějším způsobem.
Asi bych to nebyl já, kdybych si trošku nerýpnul do ženské populace. Chápu, že ze strany mnohých žen se tyto moje názory setkávají s určitou nevolí. Ony totiž tyto svátky jsou nabité jakousi pro mě neviditelnou romantikou. Zvláště pro ty typy, co mají rády to vánoční povalování spojené s přejídáním, kterého později litují. To potom pořád chlap slyší věty typu: Já jsem zase přibrala, budu muset zhubnout a podobně. Samozřejmě se očekává, že řekneme, že to na nich není vidět, čímž alespoň trošičku ulehčíme jejich svědomí. Nevyhnutelným a často neúspěšným řešením jsou všechna ta předsevzetí, které si nejen kvůli tomu lidé dávají. V novém roce budu cvičit, přestanu kouřit a další nesmysly. Jak ambiciózní myšlenky, které většinou skončí znovu neúspěchem.
V novém roce nastane mentální vystřízlivění, kdy se znovuobnoví běžný životní rytmus a vše se vrátí do zaběhnutých kolejí. Předsevzetí jsou zapomenuta a ti, kteří je dodržují nebo se alespoň o to snaží, sklízí můj obdiv. Já osobně nevěřím na nové roky, nové začátky a podobně. Život zkrátka běží pořád dál a nepovažuji konec roku jako možnost k nějaké změně. Pokud se totiž ke změně neodhodláte okamžitě, tak velmi pochybuji o tom, že vám nový rok pomůže tyto změny uskutečnit.