Ne že bych to dělal nějak často a chrlil jedno téma týdne za druhým, vlastně tohle je teprve třetí, ale dnes jsem si řekl, že bych si mohl uměle navýšit návštěvnost blogu tím, že bude můj článek k tomuto tématu zveřejněn na úvodní stránce. Jak motivační. Mrknul jsem se a tento týden to jsou "Noční tvorové". Kdyby to byla nějaká blbost, tak bych se na to psaní vykašlal, ale tohle mě vážně zaujalo. Nemyslím vážně jako závažně, ale spíš jako vsuvku, aby to vypadalo zajímavěji.
Takže k tomu tématu. Každý to asi uchopí po svém a i já nebudu výjimkou. Postřehl jsem nadpisy některých článků a píše například o upírech a podobných nočních tvorech. Chci psát o zvláštním tvorovi, jehož aktivita stoupá s příchodem noci. A světe div se, není to nikdo jiný než já sám. Osobně.
Na začátku každého týdne dostává můj organismus přes uši, protože z neděle na pondělí zvládnu maximálně čtyři až pět hodin spánku. Den v práci se dá vydržet, ke konci pracovní doby se už ale vidím vždy v posteli. Oči pálí, víčka jsou těžká, jsou jako z olova. Ne, to je vlastně z jednoho filmu. Takže. Celou dobu si říkám, jak se vyspím. Stačí však dobré jídlo, troška odpočinku a jakmile ucítím tmu a nastávající noc, úplně zapomenu na únavu a na to, že bych se měl hlavně dobře vyspat. Najednou si pohrávám s myšlenkami co s načatým večerem a moje aktivita značně naroste. Většinou to dopadne tak, že zase nejdu spát brzo a ráno bojuji sám se sebou a snažím se protestující tělo dostat jakýmkoliv způsobem z postele. Nakonec se mi to podaří, ale ten den v té práci je pak skoro za trest. Udržet se na živu a nespat je takřka nad mé síly. Klasické životabudiče už nemají takový účinek, jaký by byl potřeba a já se pak jen modlím, ať už je konec, ať už jsem doma a že dnes určitě půjdu brzo spát, doženu manko z minulých dnů a budu se moct plnohodnotně soustředit na svou práci, ne na boj s organismem, který křičí po pár hodinách spánku.
Zase to nějak překonám a jedu domů. Usínám v dopravním prostředku, ale jakmile provedu popracovní rituálek, hned začnu myslet na večer a noc a na to, že to zase nějak zvládnu. Jako vždycky. Následující den nikoho nepřekvapí, že si zase nadávám, protože jsem znovu nedal svému tělu, co potřebuje.
Nakonec se to většinou táhne až do víkendu, který uteče jak voda, protože dlouho spím a bojuji s tím, že jsem spíš přespaný. Takže v neděli nemůžu dlouho usnout, o čem už samozřejmě vím, a celý kolotoč nočního života se rozjede zase naplno. Pokaždé si řeknu, že to změním, ale na druhou stranu uvažuji, že přece nechci půlku života prospat a tak ždímu svou tělesnou schránku co to dá. Vždycky to nějak přežiju a jak se říká: nejhorších je vždycky těch prvních pět dní po víkendu. 
Janka |
Zvýšim návštěvnost tvého blogu na 500 lidí za den zcela zdarma, přečti si tento krátký článek: http://www.vydelek.mzf.cz/websurf/