Únor 2013

Krátký článek pro lenošné čtenáře

26. února 2013 v 10:56 | Hank009 |  Články
Chtěl jsem napsat něco krátkého, protože jsem viděl reakci pár lidí, kteří když se už teda rozhodnou, že si přečtou něco smysluplnějšího než nějaký noviny na hajzlu, tak si tím kolečkem na myši srolují až dolů, vyvalí oči a řeknou: To je moc dlouhý, vole, to číst nebudu. A vrátí se zpět ke svojí televizi, ve které běží Policejní akademie 7 (to číslo jen odhaduji, nikdo na světě neví kolik těch dílů skutečně natočili) a já s hrůzou zjišťuji, že to znají skoro nazpaměť.
Původně jsem chtěl tady skončit, ale napadlo mě, že by to zas mohlo být moc krátké, až podezřele krátké a nakonec by to zase nečetli. Takže tady připíšu názory na mé psaní, které jsou mi nejvíce vytýkány. Taková malá sebekritika.
Prý si neobvykle a nad míru utahuji z žen. Chachá, bodejď by ne! Až jednou, a toho se snad lidstvo ani nedočká, budou konečně vědět, co vlastně doopravdy chtějí, tak smeknu a začnu psát asi o psech. Nebo si z nich utahovat.
Nechci psát smajlíky, protože si myslím, že úsměv nebo pocit se dá vyjádřit i jinak než závorkou a dvojtečkou, ale tady si ho třeba představte. Véééélkej rozesmátej ksicht, který dělám nad představou, že si jednou fakt uvědomí, co chtějí (zase si představte toho smajlíka).
A to je asi tak všechno. Vlastně ne. Napadá mě, že jsou ještě druzí, kterým se nelíbí mé nadpisy. Na tom se pracuje. Jo a taky pár těch, co by si rádi početli trochu víc a chtějí delší články. Teď ale nevím, jestli jsem na začátku nechtěl vyhovět té skupince s těmi krátkými články. Ale to je stejně fuk.
Sám osobně si myslím, že se mi občas povede dobrý závěr článku. Většinou se snažím napsat něco vtipného ale nakonec je to spíš smutné. Dnes, když už jste dočetli až sem, udělám výjimku a nezakončím ani vesele ani smutně. Nebojte, nebudou to povídačky O princezně Koloběžce, ale dám vám radu. Když vám někdo dá za úkol napsat nějaký článek a má být asi na stránku dlouhý, je jasné že už v půlce stránky nebudete vědět co napsat. Rada zní: Používejte více slov. Jako například: Snažte se, aby když píšete, vpadal celý text delší tím, že necháte prsty volně klapat do klávesnice a následně vyházíte zbytečná slova. Významově stejné, opticky delší a navíc takovými rozvinutějšími souvětími čtenáře lehce zmatete a bude vám pak zobat z ruky.
Nebo nastavte větší písmo a širší řádkování.

Nízkogramážní trička a jejich vliv na naši budoucnost

25. února 2013 v 19:11 | Hank009 |  Články
Zdálo se mi, že se mi vlní monitor na PC. Podívám se víc z blízka a ono fakt. Jako by někdo rozpustil nějaké tekuté krystalky a pomalu je lil od spodního okraje obrazovky nahoru. Vím, popírá to gravitační zákony, ale co? Kolikrát se najde nějaká nová teorie, která vyvrátí ty staré, které platily po celou dobu? Co je to světlo? Je to proud fotonů nebo je to vlnění? Existují důkazy obou dvou teorií. Což znamená jediné. Není to ani jedno z toho, ale děláme na tom, abychom tu záhadu objasnili.
Takže teď je jasné, že ty krystalky tečou nahoru. A jak mi tak stékají směrem ke stropu, najednou ucítím divný zápach. Takový ten jako když hoří něco vyrobené v Číně. Elektronika. Je to čím dál intenzivnější a ty krystalky zrychlují, mění směry a chvílemi tečou dokonce nesmyslně dolů. Je mi jasné co se děje. Moje grafická karta odchází do křemíkového nebe. Zrovna když jsem četl noviny. Sakra. Ten článek o Zemanovi byl fakt zajímavý. Vlastně ne, na Zemanovi není nic zajímavého. Kromě toho, že vyhrál volby. Ale vem to čert.
Nicméně mě to donutilo k zamyšlení, že bych sem měl něco napsat. Moji závislí čtenáři dlouho nedostali fet a když si grafika vezme nechtěně dovolenou a jaksi není do čeho bušit, začínají se ozývat hlasy. Ale ne ty co mám v hlavě. Normální skuteční lidi píší, třeba na mobil, že se odněkud vrátili, že tam neměli dlouho přístup na internet a ani dokonce signál (asi Botswana nebo co) a že první co udělali až přijeli do míst se signálem bylo to, že mi napsali, jak je možné, že za celou dobu jsem nic nenapsal? No jo, říkám si, jak to, že jsem nic nepsal za celou dobu co byli všichni v Botswaně? Ano, je to ten africký stát. A zároveň si musím sám odpovědět. Nechtělo se mi. Proč bych lhal? Slyšel jsem, že prý je to strašně vyčerpávající. Že notorické lhaní velmi namáhá mozek. A to přesně jsem nechtěl. Jenže jsem byl donucen. A teď myslím například v práci. Nebo když po mě chtějí pořád nějaké recenze, články, tiskové zprávy a podobné svinstva, co mě už vůbec nebaví psát. Všechno jsem dal tak nějak k ledu. Občas to tak dělám. Beru si takovou malou mozkovou dovolenou. Nemyslím, nedumám, nic si nepředstavuji, nemyslím dokonce ani na to, jak co nejefektivněji využívat co nejmenší počet mozkových závitů. A přitom jsem chtěl napsat bezvadnej článek o prsou jedné mojí kamarádky. Budete se divit, ale má je fakt perfektní. Zvlášť když je jí zima.
Teda jako nahatý jsem je nikdy neviděl, ale o to lépe si je umím představit.
Hlavní jsou obrysy a taky fakt, že celé léto nenosí podprsenku. Miluji léto. Už aby bylo. Na létě je fajn, že sem tam foukne větřík nebo se udělá trošku zima. Třeba večer. A to se potom tím nízkogramážním tričkem derou ven takové krásné dva čudlíky. A to je potom vzrůšo. Mrkají na vás jako dvě diody. Až by si člověk přál, aby to tenoučké tričko probodly a všechna ta nádhera vypadla ven. Jenže tuhle zvrácenou myšlenku hned zavrhnete, protože je jasné, že už by jste si ty dva kopečky nemohli představovat a vždycky by jste je viděli pouze takové trapně vypadené a vlastně zcela skutečné a veškerý tajuplný prostor pro nejrůznější fantazie by byl tatam. A i malé dítě ví, že neexistují na světě žádné bradavky, které by dokázaly propíchnout nízkogramážní tričko. I když nikdy nevíte. Teorie se mění, krystalky tečou nahoru a bradavky blikají jako diody a přitom propichují nízkogramážní trička.
Ne, dělám si samozřejmě legraci. Takhle špatné to v budoucnosti nebude. Příští volby vyhraje drtivým způsobem levice spolu s komunisty a Zemanem na Hradě a všem mladým to bude jedno, protože budou muset neustále přemýšlet, jak to udělat, aby jednou bradavky propichovaly nízkogramážní trička.

Marketingová stupidita jménem Valentýn

14. února 2013 v 11:06 | Hank009 |  Články
Když máme dnes toho Valentýna, bylo by vhodné na tomto blogu věnovat pár řádků tomuto skvělému americkému svátku. Přívlastek americký není náhoda. Stejně jako našim dětem nenosí dárky nějaký obtloustlý Santa, kterého si stejně vymysleli marketingoví hlavouni z CocaColy, tak by se tento svátek slavit neměl ani u nás. To by ovšem mohlo fungovat za předpokladu, že by v naší zemi nebyly ženy.
Přitom to začíná tak nevině. Tato hra je rozehrána velmi emocionálně a na těchto zbraních je prakticky založena. Nehledě na to, že ženy milují jakékoliv svátky, tak svátek lásky je pro ně něco jako stěžejní bod každého vztahu a všechny do jedné to tak vnímají. Samozřejmě existují výjimky. Těmto ženám fandím a mají u mě malé významné plus. Tato špinavá hra funguje na drsných pravidlech oblíbenosti v kolektivu. Když si chlap myslí o druhém, že onu věc dělá špatně nebo že je něco totální kravina, tak dotyčnému u piva řekne, že je vůl. Oba si to vyříkají, přiťuknou si a jedou dál. Někdy to trvá sice delší dobu, ale funguje to spolehlivě. Když na podobný problém narazí běžná žena (slovo běžná je zvoleno záměrně - existují i výjimečné ženy), neřekne té druhé, že je kráva. Začne přemýšlet, jestli náhodou není kráva ona sama. A zafunguje skupinová začleněnost. Než aby ji kamarádky později pomlouvaly, kvůli jejímu přesvědčení o svátku svatého Valentýna, raději se podřídí skupině, trapně se zasměje a jede se dál. Všechny se pak různě vyptávají, co od svého milého očekávají, co je jejich snem a srovnávají to se skutečností a nakonec se stejně cítí velmi zklamány.
Když vidím ty znechucené obličeje chlapů, co jsou nuceni zase vymýšlet další dárek, který stejně nebude to, co jejich drahé polovičky očekávaly, tak si říkám, jestli tohle máme všichni zapotřebí. Nehledě na to, že čtrnáct dní všichni, kdo na tom chtějí něco trhnout, plní hlavy těchto naivních ženských stvoření romantikou, harmonií, společnými večeřemi, výlety a podobnými serepetičkami, které se z devadesáti procent stejně nestanou. Je to jen chytrý marketingový tah, jak z dalších ňoumů vytáhnout nějaké peníze.
Suma sumárum to většinou dopadne špatně. Muž je znechucen, že musí z nějaké uměle vytvořené povinnosti kdesi za velkou louží, předstírat zájem, hrát příjemného a ve skutečnosti je vlastně obětí tohoto svátku. Což vede k tomu, že se může lehce stát, že svou rozladěnost nad skeptickým hodnocením jeho dárku svojí milé dá najevo a je vymalováno. Začne obviňování, že jen ona má doma takového blbce, že všechny její kamarádky mají romantické večery a mylně si myslí, že si to oba užívají. Ne, neužívají. Kdyby si to užívali, tak by se podobné akce stávaly častěji a iniciativa by byla na straně mužů.
Nakonec je tento svátek jen pouhopouhou fraškou, která se hodí slavit maximálně jednou za celou dobu vztahu. Ze začátku. Ušetřilo by se tím spousta stresu, problémů, výčitek a ne náhodou je zrovna tento svátek pověstný velkým počtem rozchodů připadajícím zrovinka na tento den.

Od pátku přes pohlavní choroby k pravidelným návštěvám lékaře

8. února 2013 v 9:23 | Hank009 |  Články
Pátek není normální den. Pokud nemáte na tento den naplánováno zrovna něco, co se vám nelíbí, tak je to super den. Ve škole jsem to tak nevnímal, možná to taky bylo tím, že jsem tam moc nechodil, ale na tom nesejde. V práci je to fajn. Od rána přichází lidi s úsměvy na rtech, celým dnem se nese odlehčená nálada, vtipkuje se a každý má v hlavě zakódováno, že až večer přijde domů, má volno. Může někam vyrazit, oddechnout a navíc má dva dny k dobru, kdy může pohodlně relaxovat, když to v pátek přežene s alkoholem, drogami nebo jinými svinstvy, na které se dá jednoduše navyknout. Třeba děvky. Nebo spíš děvkaři. Mám jednoho kamaráda, který trpí ohavnou závislostí na ženách. Nemyslím tím, že by potřeboval k životu ženu, žil s ní a byl v pohodě. Ne. On potřebuje alespoň jednou týdně jinou. Tvrdí sice, že je to jeho koníček, že ostatní mají třeba chlast a on že má ženský. Jediné neobvyklé až zavádějící je jeho posedlost takovým malým sešitkem. Do toho si píše všechny, se kterými spal, píše si jejich jména a další údaje, které se mu podaří o dotyčných dámách zjistit. Taky každý půlrok chodí na testy pohlavních chorob, protože odmítá používat kondom. Vždycky s obřím úsměvem a nedšením ukazuje výsledky a chlubí se, že je čistý a že ještě nic nechytl.
Taky to byl právě on, komu jsem volal, když jsem měl podezření, že jsem něco chytil. Chlapi to totiž nemají zařízené jako ženské. Nechodí ke gynekologovi, a když na něco přijde, spousta z nich nemá ani tušení kam se s problémem obrátit. Byl jsem z toho tenkrát dost nervózní, když jsem k doktorovi šel a modlil jsem se, ať to není nic vážného. Říkal jsem si, že mi napíše antibiotika a ty to spraví. Nakonec to byla jen nějaká banalita a od té doby sdílím radost s kamarádem, když dostane výsledky testů.
Nicméně bych rád podotknul, že muži jsou velmi přecitlivělí, když jde o jejich zdraví, navíc pokud se týká jejich přirození. Bože! Mám nějakou vyrážku! To je určitě syfilis nebo kapavka! A okamžitě sednou k internetu a zobrazují ohavně vypadající fotky, polévá je studený pot a dostávají takřka panickou hrůzu. Mezi chlapy se takové věci neřeší. Není obvyklé říct: Hele, kámo, rozkvetl mi můj malej, nevím, co dělat. Ženská to nadhodí v debatním kroužku a tři z pěti slečen jen mávnou rukou, že to nic není, že to měly už několikrát. Stejně všude píší, že se má jít k doktorovi a nic nepodcenit. Tak jsem šel i já.
První otázka zněla: Máte přítelkyni? Z ní jsem vyvodil to, že se asi v následující otázce doktor zeptá, zda má i ona nějaké podobné problémy, výtoky a podobně. Přiznal jsem, že mám.
"A to vám našla ona nebo jste si to našel vy sám?"
" No, našel jsem si to já sám." Po mém konstatování doktor něco zamumlal pod vousy a napsal něco do počítače.
"Víte, ono je dost zvláštní, když máte přítelkyni a najdete si něco podobného sám. Většinou to najde právě ta partnerka."
"Zjistil jsem to ve sprše."
"Když muži nemají přítelkyni, tak mají tendenci si pořád se svým penisem hrát, prohlížet si ho a většinou zpanikaří, když uvidí malý pupínek." Na to jsem nedokázal reagovat.
"Tak se vysvlečte, podíváme se na to." Odložil jsem si, vytáhl svůj klenot a nechal se osahat gumovou rukavicí. Nebylo to tak nepříjemné, jak jsem si představoval předtím. Dokonce bych řekl, že ledová ruka nádherné blondýny způsobuje daleko nepříjemnější pocity. Říkal jsem si, že to bude brnkačka. Teda alespoň předtím, než doktor namáznul prst vazelínou a řekl mi, ať se předkloním. To mě polil studený pot.
"Moment, moment, ale jakou má souvislost moje prostata s tím svinstvem na mém žaludu?" Rozpačitě jsem se snažil z následujícího vyšetření vycouvat.
"No když už jste tady, tak vám udělám kompletní prohlídku." Super, takže jsem se předklonil a můžu říct, že bych v této nečekaně nastalé situaci raděj uvítal tu ledovou ruku nádherné blondýny na mých koulích než ten doktorův nepříjemně slídí prst v místech, která jsou v mém případě pouze jednosměrná. Cokoliv ven ano, ale nikdy nic opačným směrem. Naštěstí to trvalo jen pár sekund a mohl jsem se obléci.
Nastala chvilka pravdy. Doktor dokončil prohlídku, sedl si za stůl a ťukal do počítače. To je přesně ta chvilka, kdy se třesete strachem. Zároveň však pociťujete mírnou úlevu z vědomí, že vyšetření máte za sebou. Ty dlouhé minuty čekáte, než doktor vyřkne ortel.
"Podívejte se, není to nic vážného, je to zcela běžná věc, stává se to… bla bla bla…" Mé tělo hřeje pocit, že je to v pohodě, balvan, který spadl, byl slyšet určitě hodně daleko. Dostal jsem nějakou mastičku a za týden bylo vše tak jak má. Začal jsem vážně přemýšlet o mé nedůslednosti v používání ochrany a hned si koupil dvě krabičky kondomů do zásoby. Všichni pánové mi určitě dají za pravdu, když řeknu, že to s gumou není ono. Navíc, takové ty čachry, kdy jsou oba partneři nažhavení jak výfuk od Ferrari a vy začnete hledat krabičku, dlouze z ní tu hnusně páchnoucí latexovou věc vytahovat a to vůbec nemluvím o nasazování. To může být někdy zábava, která udělá z celé dobře rozjeté hry úplnou frašku. Jasně, v prvních pár pokusech může být vzrušující představa, že to je podobné jako s profesionální děvkou, ale věřte, že není nad klasiku maso na maso.
Doktor mi nakonec doporučil pravidelné návštěvy každý rok, takže jsem se stal pacientem navštěvujícím jeho ambulanci a vylepšuji mu tím výplatu za to, že mě vlastně nijak neléčí. Jak uklidňující.

Zaručené rady odborníků v ženských magazínech

1. února 2013 v 9:04 | Hank009 |  Články
Včera jsem psal článek o nadpisech a dneska jsem viděl jeden na zena.cz, který mě opravdu zaujal a nejde to jinak, ale musím reagovat. Tyto ženské magazíny jsou živnou půdou pro mou inspiraci a bylo tomu i tentokrát. Název byl "5 nejhorších mužských vlastností: zbavte se jich". Nadpis mě opravdu oslovil, neboť z něj i bez přečtení článku je jasné, že se ženy nikdy neponaučí a budou do nekonečna dělat pořád ty stejné chyby.
Ano, muži mají chyby, všichni mají chyby. Což však neznamená, že je lze odstranit. Mně například na ženách vadí jedna vada nejvíc ze všech. A to fakt, že od mala jim ostatní říkají, jaké jsou princezny a že si pro ně jednou přijede princ na bílém koni, bude je hýčkat a bude přesně takový, jakého si vysní. Potom když se dají dohromady s chlupatým primitivem, který se chová úplně nepochopitelně a nezapadá do jejich vize, mají neodolatelnou tendenci začít ho měnit k obrazu svému. Navíc, když čtou sračky v podobě podobných článků na oněch ženských magazínech, kde jim odborník, který má samozřejmě napsanou knihu, kterou okamžitě inzerují několikrát za sebou v průběhu článku, spolehlivě radí, jak se těchto vlastností zbavit, ženy dostanou falešnou naději v tom, že to opravdu jde a že si koupí této knihy splní svůj dětský sen.
Řeknu vám k tomu jedno. Možná, že některé typy mužů ze začátku budou skákat, jak ženy pískají. Znám i takové, co jsou eunuchy svých žen. Ale těch je málo a stejně časem zjistí, že je jim vnucován nějaký styl chování, který jim není vlastní. Zeptejte se nějaké ženy, která je dlouho v manželství. Třeba dvacet let. Řekne vám, že se taky ze začátku snažila naučit svého muže různým mravům, ale časem zjistila, že to nejde a nakonec vyklidila pole působnosti a přestala se snažit o nemožné.
A to jsem rozebral teprve nadpis. Musím uznat, že je kvalitní. Zaujal. Bohužel ale tím, že hlásá totální nesmysl. Rozeberme si jednotlivé vlastnosti, názor odborníka a na závěr vám napíšu, jak to udělat ve skutečnosti. Ty zaručené rady tady zmiňovat raději ani nebudu, protože to jsou nesmysly úplně největší.
1) Proč mu vadí vaše kamarádky?
Odborník tvrdí, že je to tím, že sebevědomí muže je labilnější, než často vypadá. Že se obává velké kritiky na jeho hlavu z řad ženských kamarádek, které přijdou na návštěvu do vašeho bytu.
Můj názor je ten, že už jen jedna žena ve společném soužití dává muži pěkně zabrat. Pořád by měnila uspořádání nábytku, ladí všemožné bytové doplňky, umísťuje do vaší blízkosti květiny, které se nedají sníst nebo vykouřit. A nakvartýrovat si tam pět dalších, které budou nadšené z toho všeho? Nejsme sebevrazi. Navíc kdo by chtěl poslouchat to nesmyslné štěbetání a skákání z jednoho témata na druhou naprosto chaotickým způsobem? Chlap rozhodně ne.
2) Proč se vzteká, když se cítí špatně?
Zde tedy poruším příslib s neuváděním rad a hned s ní začnu. Rada zní: Buďto ho nechte vyvztekat nebo se nenechte odbýt a mírumilovným způsobem mu naznačte, že jste tu pro něj a ne naopak. Moje rada? Zmizte chlapovi z očí a vůbec nikdy se neodvažujte jakýmkoliv a už vůbec ne mírumilovným způsobem ho utěšit. Když narazíte na rozzuřeného psa, tak s taktikou ťuťuňuňu, si koledujete o pěknou sadu nepříjemných kousanců.
3) Proč se hroutí, když má obyčejnou chřipku?
Odborník zde tvrdí, že pokud se muž potí, bolí ho hlava a v krku, má pocit, jako kdyby nesl osud celého světa.
Já si spíš myslím, že je to tím, že chlap jednoduše ví, že když si tři dny poleží, nebude vůbec nic dělat, kromě pití čaje a ležení v posteli, že bude stoprocentně fit. Ne že by to nějakým způsobem zveličoval. Jde jen o to, že ženy si často hrají na hrdinky a z obyčejné chřipky, kterou se snaží přechodit, se dřív nebo později vyklube něco závažnějšího. Buďto budou mít neléčenou chřipku mnohem déle nebo se z ní vyklube nějaký zánět, popřípadě to může mít spojitost s jinými problémy, které ji potkají v budoucnosti. Chlapi berou nemoc vážně, protože ví, že se tím vyhnou problémům výše popsaným.
V otázkách 4: Proč nikdy neumyje nádobí pořádně a 5: Proč se nechce ženit? souhlasím s panem odborníkem, ale zároveň si myslím, že to nejsou vlastnosti, které by se daly nějakým způsobem změnit.
Vždycky mě pobaví, že existují magazíny, ve kterých se lijí do ženských hlav moudra, která zaručeně fungují a dámy pak mají výčitky z toho, když to vyzkouší v praxi a nefunguje to, takže dělají něco špatně. Potom se není čemu divit, když se o všem potřebují poradit s kamarádkou, jsou zmatené z jednoduchých problémů a nejsou schopny samy nic vyřešit. Je mi líto těch žen, které si myslí, že v těchto magazínech jim dobře poradí. Jsou to sračky, které tak akorát zblbnou jejich hlavy a zadělávají na problémy, které vůbec neexistují a náhle se objeví přesně v ten okamžik, kdy si ženy tyto návody chtějí vyzkoušet v praxi.