Březen 2013

Byznys nade vše

19. března 2013 v 23:05 | Hank009 |  Články
"Jak se jmenuješ?" Pravil muž s dlouhým vousem.
"Malachyáš, otče"
"Co tě tíží, můj synu?"
"Moje oči viděly konec, otče."
"Ano, někdy nám bůh dovolí vidět budoucnost. Ne vždy však bývá dobrá a ne vždy bychom ji chtěli vidět." Odpověděl muž a prohrábl si mocný plnovous.
"Vím otče, náš pán mi už několikrát dovolil vidět budoucnost a vždy byla černá, ale dnes, otče, mi umožnil vidět konec celé katolické církve. Budeme souzeni hrozným soudcem a nikdy více již nebude církve svaté."
"Povídej, synu, cos viděl." Netrpělivě vyhrknul kněz.
Malachyáš se nadechnul a chvilku trvalo, než začal mluvit. Bylo na něm vidět, že pořád ještě nemůže uvěřit tomu, co právě spatřil. Nakonec však promluvil.
"Viděl jsem všechny papeže, otče. Všechna jména, obličeje, dokonce jsem viděl i jejich duše. Dokázal jsem spočítal, kolik jich bude. To číslo, které vám teď sdělím, je 112, otče. Viděl jsem utrpení a těžké zkoušky, které budou provázet církev svatou za vlády posledního papeže. Viděl jsem, že muž před ním za svého života rezignuje na svou funkci. Viděl jsem nepřítele. V kostkovaných šátcích a samopalech v ruce. Viděl jsem armády vojáků v podivných strojích. Viděl jsem to nejhorší, otče. Viděl jsem, jak obyčejní lidé běží se smrtí v očích proti synům ve službách našeho pána. Rozhněvaný, krvelačný dav, ozbrojený tím co lidé našli na zemi, se řítil zasadit smrtelnou ránu naší víře a náboženství. Viděl jsem konec, otče."
Dokončil svou zpověď Malachyáš a zhroutil se k zemi.
Kněz sedící na druhé straně se vyklonil ze zpovědnice a uviděl vzlykající tělo, schoulené do klubíčka. Přistoupil k němu, položil si jeho hlavu do klína a chystal se vydat rozhřešení. Nebo spíše radu. Vlastně ani radu ne, protože nevěděl, co na to má tomu ubožákovi říct. Napadlo ho, že by koneckonců mohl využít situace a nechat si vykouřit ptáka. Ale tuhle myšlenku rychle zavrhl.
Malachyjáš se náhle prudce zvedl a utekl pryč z kostela. Kněz si promnul svůj plnovous a dobře věděl, že svou šanci propásnul.
Později, až si muž uvědomil, čím ho bůh pověřil, se začal vydávat za proroka. Kázal své vidění po celém světě a napovrch vypluly další a další fakta z jeho vidění. Kvůli jeho ovlivňování se čirou náhodou zjistilo, že v římské bazilice svatého Pavla za hradbami se nachází reliéf se 112 mozaikovými medailonky pro bývalé a budoucí papeže. Jasně, zase to číslo, říkáte si. Ale co když je to jenom náhoda? To víte že je. Řekněte si jakékoliv číslo, třeba 56. A pokud budete mít dost času, tak kdekoliv v historii naleznete spoustu věcí, co dohromady dávají 56. A určitě si nebudete myslet, že kvůli tomu nastane konec světa. Všichni by vás měli za blázna. Je to skoro totéž, jako si říct, že ve škodovce za jednu minutu vyrobí padesát šest těsnění pod hlavu válce. Blbost, že? Jasně, je to jen náhoda.
Minulý papež Jan Pavel II, vždycky říkal, že na tyto apokalyptické předpovědi nevěří. Všem se tak snažil namluvit pravý opak. Pro jistotu ale do té mozaiky v bazilice za hradbami nechal přidat pár dalších medailonků. Takže hrál na všechny strany. Myslel si jedno, kázal druhé a konal třetí. Co z toho bylo správné nechám na úsudku každého z vás. Podle mě nebyl o nic lepší než kdejaký průměrný politik. Jana Pavla také velmi rmoutil současný stav katolické církve a jeho vliv na společnost. Bodéjť, který chlap by nechtěl moc, peníze a neomezené možnosti. V tomto případě asi pár kuřeb od mladých ministrantů, ale to se stejně nikdy neprokázalo. A když ano, tak se to rychle zametlo pod koberec, aby se o tom jakože nevědělo. Klasický průser, kdy je malý hoch, který navenek vypadá velmi nevině, nachytán se sirkami či lupou když pálí mravence.
Dříve bylo zvykem, že církev jistou moc měla. Církve přímo ovlivňovali krále a hýbaly celým světem. Dnes, kdy jsou rádi za restituce, se jen potvrzuje, že jde jen o byznys. Že katedrála v Praze oficiálně nepatří církvi, ale všechny církevní obřady se tam konají, je nějaký problém? Sloužím přece lidem, ne? Jo a taky pánu. Ale to jen tak naoko. Pod slibem, že od teď jako vlastník církev udělá delší otevírací hodiny, aby měla podporu lidu pro prosazení restitucí, je průhledné jako tričko školou povinné holky, které zrovna začaly růst prsa.
Nikdo z těch co káží v pozlacených kostelech a majestátných katedrálách si už ani nevzpomene, že vlastně všechno vybudovali z peněz lidí, kteří slepě věřili ve spásu a přitom solili jednu bankovku za druhou. Za příslibem věčných lovišť, nebo jak se tomu říká, se skrývá obyčejné tahání peněz z kapes lidí, kteří na tu fintu skočí. Kde máte nějakou záruku? A možnost vyzpovídat se ze svých hříchů? Jenom mechanismus na udržení morálky stáda věřících. A hle, najednou se nabízí otázka křížových výprav a šíření křesťanství. Jo a taky vzdělanosti. Lili lidem do hlavy bláboly z bible a tloukly to do nich víc manipulativních mechanismů než propaganda Josefa Goeblse za dob fašismu. I když jsou církví napáchané škody a oběti na životech nevyčíslitelné, pořád se najdou tací, kteří se dají do služeb těchto klaunů, kteří za ubohé divadlo inkasují ošatky plné peněz a ještě se tváří, jakoby kdovíco nadpozemského neprovedli. Metoda cukru a biče opepřená špetkou tajemna a neznáma dělá z lidí totální idioty, co si opravdu myslí, že když budou valit peníze šaškovi v kápi, tak se dostanou do nebe. A netíží je svědomí z těch odporností, co běžně dělají, protože se ze svých hříchů vyzpovídají. Nádhera. Církve berou každého, všem dokáží pomoci a jsou dokonale přizpůsobeny všem typům lidí. A navíc neplatí daně. Bezva, proč mě to nenapadlo dřív? Skvělá firma. Nalákám lidi na plané kecy z nějaké knihy, zdroguji je kadidlem, ne vlastně to už má křesťanství. Tak jim alespoň dám něco do jídla a poskytnu jím oporu, radu a hlavně jim ukážu směr. Je jedno jestli existuje cíl. Tam spolu s nimi nikdy nepůjdu, hlavní je, někam to zblblé stádo tlačit. A až budou totálně oblbnutí, tak z nich začnu tahat prachy. A oni mi je ještě s úsměvem na rtech dají a přitom nebudou mít nejmenšího tucha o tom, jakou na ně šiji habaďuru. Perfektní plán! A ty co budou proti exemplárně potrestám a vydědím je za společnosti. Mohl bych je třeba prohlásit za kacíře a upálit. Sakra, to vlastně už taky má zamluvené křesťanství. Ti to mají ale promakané. No nic, tak upalovat se nebude. Ale mučit bych je snad mohl, ne?
Jo a nebe? Lidské nebe? To si jen někdo vymyslel, aby jste se tady všichni nezbláznili. Kam by se poděly všechny kalkulačky?

Hasta la vista, baby

6. března 2013 v 10:09 | Hank009 |  Články
Asi jste si všimli, že to tu začalo trošku stagnovat. Články nejsou tak časté a když už se nějaký objeví, tak je šitý horkou jehlou a není to ono. Psal jsem tu minulý týden, že jsem si dal pauzu, ale to taky nebyla pravda. Spíš jsem měl moc práce s psaním článků jinam. A taky v normální práci, kde vydělávám peníze, se poslední dobou musím kurva snažit, abych ty prachy vydělal. A navíc bych tady neměl psát slova jako je třeba právě zmíněná kurva. Jenže když napíšu lehká žena, tak to nebude ono.
Čímž se dostávám k jádru věci. Otevřela se mi možnost psát články na jisté stránky, které navštěvuje kopa lidí a ještě za to dostávat zaplaceno. Možná to bude znít divně, ale zhruba po roce, co mám tento blog se chystám to tu zabalit. Za ten rok co jsem vyplodil několik desítek článků, jsem z toho kromě průměrných třinácti návštěv denně a pár pěkných komentářů neměl vůbec nic. To že bych šel jinam kvůli penězům není pravda. To je jen takový bonus. Jde o to, že těch pár lidí, co to tady čte, může klidně přejít na jiné stránky, kde budu nadále pokračovat.
Tento blog měl pár vývojových fází. Ze začátku jsem zveřejňoval své myšlenkové pochody jen kvůli tomu, že jsem je nechtěl psát do šuplíku. Neměl jsem zájem o nějaké návštěvy, ale časem, jak začaly nabývat a vy jste začali komentovat, mě to dost chytlo. Byla to další motivace, proč sem psát. Bylo období s průměrnou návštěvností dvacet za den, dnes je to tak deset. Následně na to jsem si zvyknul, že jsou stránky navštěvované a radost mi dělaly vaše komentáře. To byl další level. Jenže teď není kam pokračovat, stagnuje to tu a i když se snažím, nebo alespoň předstírám snahu, tak mě to už nebaví jako dřív. Není žádný progres, není kam to posunout dál. Noví lidi nepřichází a celé to začíná být moc stereotypní. Mám několik typů, kam psát jinam a uvidíme, jak mě to bude bavit. Mám rád výzvy a čím větší, tím lepší a ten pocit, když zvládnete něco, o čem jste si na začátku mysleli, že je nad vaše síly, je přesně to, co mě žene dál a neskutečně mě motivuje.
Takže sbohem a šáteček. Jestli něco ukončit, tak to musí být klišé, jako celý tento článek. Až budu rozhodnutý, tak těm pár nadšencům, co můj blog čtou a mají zájem číst mou tvorbu dál rád pošlu odkaz na ty nebo ony stránky. Stačí když napíšete do kolonky zpráva autorovi, že o to máte zájem. Jo a mimochodem, ta kolonka se teda za svou činnost tady udřela k smrti, prostřednictvím ní mi přišla pouze jedna zpráva a to tehdy, když jsem zkoušel, jestli vůbec funguje. Tak těpic, díky za vaši přízeň a s některými se třeba potkáme někde jinde.