Leden 2014

Přesun

31. ledna 2014 v 15:18 | Hank009 |  Články
Nedávno jsem rozjel nový blog, takový magazín, prozatím jsem veškerou tvorbu přesunul tam. Odkaz najdete vlevo pod menu. Magazín pro ženy, který čtou i muži. Tak neváhejte a čtěte, bez ohledu na pohlaví.

V prdeli

7. ledna 2014 v 23:55 | Hank009 |  Články
Každý politický systém funguje na principu ovládání lidí. Je to hra, ve které jde o moc pár vyvoleným jedincům a o to, aby se měli ti jedinci dobře a měli pocit významnosti. Každý systém či režim má své metody. My jsme tu měli komunismus, který jsem sice zažil jen krátce a z vlastních zkušeností nemohu čerpat, ale pořád zde žijí lidé, kteří o tomto období vypráví.
Za komunismu jste měli problémy, pokud jste jakkoliv vyčnívali. Nejjednodušší jak přežít, bylo stát se členem strany, držet hubu a krok. Samozřejmě to nebylo každému příjemné, zvláště pak mladým lidem, kteří mají svěžího ducha a rebelské dospívající manýry. Na to však existovala jednoduchá finta a tou bylo manželství. Bylo žádoucí, aby takoví mladí lidé co nejrychleji zplodili potomka a založili rodinu. Tím je pak měl režim v hrsti, protože pokud už nešlo jen o váš vlastní krk, tak jste si sakra dobře rozmysleli, jestli budete usilovně vzdorovat nebo ne. V takovéto situaci si mohl být režim jistý, že příštích pár dlouhých let se budete starat o uživení rodiny a nebudete mít čas na boj s komunismem a hlavně budete mít onen kýžený strach strach.
Strach je totiž výborný nástroj jak manipulovat s lidmi. A tento nástroj využívají všechny ideologie, demokracie nevyjímaje. Ta k tomu přidává ještě navrch spoustu informací, ve kterých se člověk ztrácí, falešné autority, pohádky o americkém snu a ve výsledku je úspěšný zase jenom ten, který nebere ohledy na ostatní, okrádá kde koho včetně důchodců a navíc je to zcela legální.
Vezměme si jako příklad současnou stále pokračující krizi. Každý je rád, že má nějakou práci a bojí se udělat změnu. Přemýšlí, jestli ta jiná práce bude lepší, přemítá o tom, že nakonec stejně to v současném zaměstnání vydržel dosud, takže to snad vydrží i nadále a hlavně se nikam nežene. Je naprosto normální, že třicátníci jsou svobodní, bydlí samostatně, platí vysoké nájmy a kvůli nejisté budoucnosti se raději spokojí se současným stavem, než aby riskovali a snažili se něco ve svém neuspokojivém životě změnit.
Samozřejmě že existuje spousta lidí, kteří uvěří pozlátkům a falešným motivacím, pohyblivé pracovní době, přijmou to jako samozřejmost moderní společnosti a hrdě mluví o tom, že jsou součástí dynamické firmy a kvalitního pracovního kolektivu. Přitom se za zády navzájem pomlouvají, intrikují a jinak se tváří jako největší kamarádi, pro které ovšem není problém projít se po vašich zádech, pokud k tomu dostanou sebemenší příležitost, která jim zaručí kariérní postup nebo určité výhody. Management každé takové firmy je plný těchto falešně namotivovaných lidí, kteří hrají tuto špinavou hru ve světě, kde si neberou servítky, jdou přes mrtvoly a přitom se tváří jako vaši nejlepší kamarádi, kteří měli prostě jenom štěstí nebo to komentují slovy, že jsou asi lepší než vy a že vy určitě taky brzy povýšíte. Přitom celý čas tráví v práci, osobní život nijaký, vydělávají peníze jen pro to, aby je neměli kdy utratit a dávali je tak na obdiv svého úspěchu, který je mnohdy vydobytý úsilím, ze kterého by se ostatním lidem chtělo zvracet.
Stát funguje podobně jako kdejaká taková firma. Krmí zákazníka, tedy daňového poplatníka, žvásty o tom, jak se může přetrhnout, aby se měl dobře a přitom řeší hlavně to, jaký lak bude mít jeho služební limuzína, jak uspořádat večírek za voličovy peníze a jak co nejdéle zůstat u koryta. Případně si vymyslet takové zákony, které by mu zabezpečili osobní blahobyt na co nejdelší dobu. A jak takového člověka donutí, že si to nechá líbit? Naplní ho strachem, zavalí nepřeberným množstvím nejlépe nic neříkajících informací a maže mu med kolem huby, jen aby byl zticha. Pod záminkou demokracie a různých společenských norem pak držíme hubu a krok, vyděláváme peníze, ze kterých si stát urve nemalou část a my si to necháme líbit. Jsme přesně tam, kde nás chce mít. V bludném kruhu, z kterého není úniku. V prdeli.