Září 2014

Generace nezodpovědných lenochů

15. září 2014 v 9:39 | Hank |  Články
Nedávno jsem psal o tom, že jsem si koupil vysavač. Přemýšlím, kam jsem se dostal, že si kupuji vysavač, přemýšlím o sedačce a vůbec o vlastním bydlení. Tím nemyslím to, bydlet sám, protože to už nějaký ten rok praktikuji, ale bydlet ve vlastním. A když si tak dám dohromady, že mému otci bylo stejně jako mě, když po sedmi letech od prvního potomka, čímž jsem byl já, zplodil třetí ratolest, tak si nejsem jistý, jestli náhodou nedělám něco špatně.

Zároveň se musím podívat kolem sebe a narovinu si říct, kolik vrstevníků má už tři děti. Jak jednoduchá odpověď. Nikdo. Nebo alespoň o tom nebo o něm nevím. A tak mi vyvstává na mysli, jestli to nebude tím, že doba je zkrátka taková.
Když vám před třiceti lety bylo přes dvacet a neměli jste partnera, tak to bylo kurevsky divný. O chlapech si mnozí mysleli, že jsou to cukrouši a o ženských, no o ženských zkrátka to, že je žádný chlap nechce. Však ona se ženská vždycky nějak přizpůsobí, ne?

Ale dneska? Lesba, gay? Normálka. Třicátníci bez děcek? V pohodě. Kam taky spěchat? Nebo spíš se zamyslet, jestli je vlastně dnes tohle žádoucí? Když utlumíte hlasy vašich rodičů, co vám říká podvědomí? Ženská, děti, bydlení, hypotéka. Já nevím jak vy, ale já v tom nacházím jenom problémy. A ne že bych nechtěl děti. Naopak. Ale kdo dnes ve světě antikoncepce, interupce, plánovaného rodičovství vůbec pomyslí, že by do toho praštil? Doba je hektická a vytváří problémy sama o sobě a to dramaticky jinak než za komančů. V té době totiž všem bylo řečeno, co je správné a co není. Takže když někdo vybočoval z řady a měl jiný názor, tak to bylo samozřejmě okamžitě špatně. A ten člověk měl problém.

Pokud do toho není nikdo tlačen z jakéhokoliv důvodu, tak to nikdo nikdy sám od sebe neudělá. Důvodem myslím například těhotenství, neustálý a neodřeknutelný tlak z té či oné strany, náboženství a tak podobně. Jenže co? Na tlaky rodiny máte odpověď, že je to dnes tak normální, na těhotenství potratovou pilulku a o tom, že jsme jako Češi všemi okolními národy vnímáni jako největší ateisti, si nemusíme ani odpovovídat.

Takže o co tady teda běží? Proč všichi otálí se svatbou, s rodinou a tak vůbec? Abych byl upřímný tak si musím odpovědět, že je to tak jednodušší. Člověk se nemusí o nic starat. Problémy s hypotékou a s ní spojené udržení práce, manželství, ze kterého se vykoupíte jedině rozvodovým řízením, děti, které musí neustále někdo hlídat a to nejhorší, kterého se bojí všichni nejvíc a tím je zodpovědnost.

Což ovšem vždy bylo a vždy bude. Každý člověk na sebe bere zodpovědnost jen v případě, kdy už nemá na výběr. Dobrovolně to nikdo neudělá. Je to klasický pud sebezáchovy. Je jen otázkou prostředí a času, kdy tento pud potlačí pud rozmnožovací a touha po nějakém rodinném soužití. A protože žijeme v prostředí, které nám umožňuje zvolit si zvolit luxus bezstarostlivosti, tak je snad jasné, že raděj volíme tohle a nepřijde nám to ani trochu blbý.

Takže si vlastně můžu říct, že je všechno v pořádku, v plném souladu s dnešním trendem. Rodiče zamáčknou slzu, bankéři si budou muset najít jiný způsob, jak vydělat a katolíci se budou modlit, protože se na nic jiného nezmůžou. Jsme prostě generace nezodpovědných lenochů, kteří mají na salámu jakékoliv povinnosti, kromě práce, díky níž, a hlavně těm penězům, si mohou užívat svobody a bezstarostnosti tak dlouho, dokud jim to beztrestně projde.