Obchodník s místem posledního odpočinku

17. srpna 2015 v 13:28 | Hank |  Články
Do nemocničního pokoje vstoupí muž s jarmulkou ve strém ošoupaném saku. Je to nadstandartní pokoj jenom s jednou postelí a jedním pacientem, který, jak se zdá, spí. Je napojen na přístroje, které ho udržují naživu. Můž s jarmulkou přistoupí k posteli a spatří muže, kterého ještě nikdy neviděl. V potemnělé místnosti se pacientův bledý bledý obličej jeví celkem zdravě. Rozhodně nevypadá, že by měl být za pár dnů mrtvý. Muž s jarmulkou si náhle odkašle, čímž jak očekává vzbudí pacienta. Ten se na něj podívá, těžce se nadechne a promluví.
"Erichu, nechal jsem si vás zavolat kvůli obchodu." Na chvíli se odmlčí a ztěžka oddechuje.
"Vím o vás, že jste znamenitý obchodník a profesionál ve svém oboru. Měl bych pro vás delikátní nabídku." Znovu se odmlčí, čímž nechtěně zvážní situaci.
"Chci si u vás koupit místo."
"Bylo by nám velkou ctí pane, ale místa je málo. Není v moci každého si takový luxus dovolit." Odpověděl muž, stojící u postele s velkou pokorou, ale oči se mu zaleskly touhou zjistit co má umírající muž na srdci.
"Peníze pro mě nehrají zásadní roli. Potřebuji zjistit, jakou hrají u vás."
"Co tím myslíte?"
"Nabídnu vám víc než kdokoliv jiný." S vypětím všech sil řekne umírající.
Erich se na chvíli odmlčí a poté rozhodně pronese.
"V tom případě bychom se mohli domluvit. Pro tak šdědré lidi je u nás vždycky místo."
"Jsem rád, že to takto vidíte. To však není všechno."
"Co máte na mysli, pane?"
"Já chci místo jenom pro sebe. S vlastním náhrobkem. Nikdo jiný tam se mnou nesmí."
Na Erichově tváři se zobrazí výraz překvapujícího zděšení ústící v nepochopení. Je na něm vidět, že ho tato možnost ani ve skrytu duše nenapadla a cítí se úplně vykolejen. Bez nádechu ihned odvětí:
"Ale pane, to je zhola nemožné! Naprosto vyloučené! "
"Myslel jsem si, že jste obchodník a peníze pro vás jsou prioritou číslo jedna." Odvrátí muž a pokračuje: "Kolik lidí nad sebe pohřbíváte do jednoho hrobu?"
"No... Deset... Ale jsou tam i po dvanácti." Odpoví už trochu jistějším dojmem Erich.
"Zaplatím vám za patnáct míst po tisícovce, když budu mít vlastní místo jen pro sebe."
"No, víte... To není tak jednoché. Naštvali bychom tím mnoho lidí."
"Tomu rozumím. Tak sedmnáct."
"Zároveň by se tím naplnila kapacita a já bych pak už nemohl dále s místy obchodovat. Dvacet."
"Osmnáct."
"Devatenáct a náhrobek v ceně." Odpoví Erich a muž na lůžku se zamyslí.
"Dohodnuto, devatenáct." Odpoví pacient a natáhne pravici.
Muž s jarmulnou mu stiskem ruky potvrdí uzavření obchodu a v obličeji má uspokojivý výraz.
"Formality vyřiďte s mým právníkem, který na vás čeká ve vestibulu. Rád jsem s vámi spolupracoval."
"Bylo mi ctí pane."
Erich se otočí a odejde z místnosti. Na chodbě se nadechne čerstvějšího vzduchu a stále nemůže uvěřit, že udělal obchod za devatenáct tisíc během pár minut. Pozvolna dojde do vestibulu. V rohu v křesle sedí muž s černou koženou brašnou v perfektně padnoucím obleku a s jarmulkou na hlavě, který právě vyřizuje telefonát. Ihned pozná, že se jedná o onoho právníka a přisedne si k němu ke stolu. Ten ukončí hovor, schová mobil do saka a natáhne pravici směrem k Erichovi.
"Mé jsméno je Samuel Abram. Jste tu kvůli uzavření obchodu, že pane Moharame?"
"Ano, právě jdu z pokoje."
"Zrovna jsem hovořil s mým klientem, prý ste se domluvili na devatenácti tisích. Je to tak?"
"Ano, přesně tak."
"V tom případě mám zde návrh smlouvy." Řekne právník a podá z brašny Erichovi zasponkované papíry.
"Prosím, přečtěte si to a v případě, že se vám nebude něco zdát, můžeme to probrat."
Erich jen letmo přejede řádky smlouvy, protože má před očima vidinu rychle nabytých pěněz.
"Myslím, že to bude v pořádku, až sem napíšete sumu." Řekne a podá smlouvu advokátovi.
Ten ji vezme, dopíše dohodnutou částku a smlouvu podepíše ve dvou kopiích. Erich také podepíše a právník vytáhne s brašny obálku, z které vyndá tučný štos bankovek a odpočítá z ní asi třetinu, kterou podá Erichovi.
"Devatenáct tisíc, můžete si je přepočítat." Řekne advokát a podá peníze erichovi, který se rozhlédne kolem a začne přepočítávat.
"Pokud mohu být upřímný..." Pokračuje právník."...tak jsem si myslel, že konečná částka bude o dost vyšší. Pán musel mít radost, když to dostal tak levně."
"Ehm, no... Asi jsem měl být tvrdší, ale i tak to je spousta peněz."
"Myslel jsem, že když to jsou vaše poslední místa, že je dáte mnohem dráž. Ale asi jste dobrý člověk."
"Nepochybně." Odsekne Erich, strčí přepočítané peníze do kapsy a bez rozloučení odchází.

Celé dopoledne se ze židovského hřbitova ozývají zvuky krompáče a lopaty. Muž s jarmulkou a dlouhým černým kabátem přistoupí k onomu místu s hromadou hlíny aby zjistil, co se děje.
"Vidím, že poslední místo se dneškem začíná obsazovat."
"Přesně tak. A dneškem i obsazování končí."
"Opravdu? To tak najdnou zemřelo tolik vážených lidí?"
"Ne, ale jeden, který si to celé zaplatil jenom pro sebe."
"Ale to přece není spravedlivé!"
"Není, ale je to obchod jako každý jiný. Když někdo zaplatí, tak může mít místo jen pro sebe."
"To musel být velice zámožný člověk, který tímto připravil svou rodinu o velkou část dědictví. To musel být naprostý šílenec!"
"Neznal jsem ho. Udělal jsem obchod."
"Obchod říkáte?"
"Ano, jde o obchod."
"Možná bych pro vás měl taky nabídku."
"To by se mi hodilo, když teď už místa nejsou."
"Vidím, že to chápete správně. Chtěl bych koupit místo."
"Cože? Vždyť se teď bavíme o tom, že žádná místa už nejsou."
"To je sice pravda, ale myslím si, že bychom to dokázali změnit."
"Jak? To je nemožné, je tu sto tisíc lidí, tohle byl poslední hrob."
"A pořád to je hrob, kde je jen jeden člověk."
"Ano, ale ten si zaplatil zbylých jedenáct."
"To že je zaplatil neznamená, že je zaplnil. Ta místa jsou prázdná. Bude tam jen sám. Je to tak?"
"No... Ano, jeto tak."
"Takže místa jsou, jenom nejsou volná."
"Tak se to dá taky říct, ale to je stejně jedno. Ten pán si výslovně přál, aby byl sám."
"Nechci zpochybňovat ničí přání, ale já také jedno mám."
"Budu hádat. Chcete koupit místo."
"Přesně tak. Dám vám deset tisíc."
"To přece nejde. To je naprostý nesmysl."
"Nesmysl to je za deset tisíc. Co by to bylo za dvacet tisíc?"
"Jste sice blázen, ale možná bych začal přemýšlet."
"Řekněme, že když bych vám dal třicet, tak začneme mluvit?"
"To pravděpodobně ano. A možná, že za padesát bychom se mohli domluvit."
"Čtyřicet je ale má poslední nabídka."
"Ujednáno, ale v hotovosti a nikdo se o tom nesmí sozvědět."
"Platí."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ema Ema | E-mail | Web | 26. září 2015 v 22:23 | Reagovat

:-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama